Článek
Podle dostupných informací a dochovaných historických pramenů by měl být realistický Oppenheimer mnohem složitější osobností než je ve filmu popisován. Tak ho herec ztvárňuje jako zmateného a zranitelného vědce. Tak to ale není a ve skutečnosti byl Oppenheimer zcela někdo jiný.
Naštvaný muž s výraznou řečí těla
Filmový Oppenheimer je velmi vyrovnaný, klidný a rozvážný. Skutečný Oppenheimer kouřil jednu cigaretu za druhou, byl nervózní, neustále se ošíval a dokonce dával najevo svou extrémně impresivní řeč těla. Pravý Oppenheimer navíc trpěl výraznými tiky, které ostatním naháněly hrůzu. V anglicky mluvících zemí se mu dokonce začalo přezdívat šampaňský socialista. Tento termín se používá pro dobře situované lidi, kteří na čas propadli komunismu. Oppenheimer společně s jeho ženou tomuto režimu však nepropadl. On a jeho žena neměli doma žádné noviny, časopisy, rádio ani telefon. Nic ho nezajímalo, nechtěl vědět, co se děje a především nechtěl žádné problémy. O krachu na burze v roce 1929 se dozvěděl až dlouho poté, co tato událost zasáhla svět. Stále se věnoval své činnosti a do politického dění nikdy nezasahoval.
V mládí neoblíbený
V mládí Oppenheimer nebyl vůbec oblíbený. Oppenheimer dával najevo svou intelektuální převahu. Jeho rodina byla z jeho chování natolik zoufalá, že se ho poslali na tábor, kde se měl seznámit se svými vrstevníky. To však bylo spíše na škodu. Kluci na táboře ho svlékli do naha, natřeli mu zadek a penis na zeleno a na noc ho zavřeli do místnosti, kde skladovali led. Po této zkušenosti odešel studovat na Cambridge a jeho spolužáci ho neměli rádi. Říkalo se o něm, že je totálně levý. Při práci v laboratoři neustále něco rozbíjel, praktické pokusy ho nezajímaly a během své výuky spal. Velmi zábavné, říkali si ti, kteří mu nevěřili. Jeho střety s učiteli však vyvrcholily v ten moment, kdy si na něho jeho profesor zasedl. To se Oppenheimer pomstil a otrávil učitelovo jablko. Následovalo dlouhé vyšetřování a policejní stíhání. Odstěhoval se proto do Göttingenu, kde se pod vedením Maxe Borna začínal dostávat na vrchol. Oppenheimer přiznal, že nikdy neměl a zřejmě nebude mít cit pro člověka. Fyziky si vážil mnohem více, než přátelství. Jeho zálibou byly dlouhé projížďky na koni, protože se nejlépe cítil o samotě.
Když se přidal ke komunistům
Oppenheimer měl však nejednoznačný postoj k tehdejší nacistické éře. Nevěděl, na jakou stranu by se měl postavit a snažil se zachovat neutrální postoj. Z toho však byl velmi frustrovaný a jeho kolegové se k němu stavěli s odporem. Následně se rozhodl a začal bojovat proti další výrobě vodíkových bomb. V tehdejší době měla být vodíková bomba mnohem silnější než atomová. Američané ji proto do dnešního dne považují za eskalaci studené války. Oppenheimer měl neuvěřitelně strategické myšlení. Jeho Achillovou patou však byla jistota, že je téměř vždy chytřejší než ostatní. Do dnešního dne je Oppenheimerovi přisuzována spolupráce s tajnými službami. Aby si zajistil ochranu a svobodu, stal se udavačem. Podle dostupných informací měl v roce 1942 poskytnout agentům FBI informace, které tehdy stály Haakona M. Chevaliera profesuru na Kalifornské univerzitě v Berkeley. Oppenheimer následně zemřel na rakovinu hrtanu, ale dodnes je považován za jednu z nejvýznamnějších historických osobností.
Zdroje: Britannica, NuclearMuseum, TheTime
