Článek
Koncentrační tábor Bełżec se nachází na jihovýchodu Polska. Doprava je sem vcelku jednoduchá, ale pro někoho i tak složitá. Pokud však máte rádi historii a zajímáte se o to, co se dělo za druhé světové války, návštěva tohoto tábora by měla být prioritou. I já jsem se pro jeden takový krok odhodlal a vydal jsem se pátrat po stopách dějin. Bylo to na konci listopadu a dodnes mám v sobě divný, ale zároveň příjemný pocit. Ale shrneme si to pěkně od počátku, abychom v tom měli pořádek.
Něco málo z historie
První z táborů určených pro celkové vyhlazení a likvidaci nevinných lidí se nacházel v blízkosti malého města Bełżec, které se nachází v jihovýchodní části lublinského regionu, poblíž hranic Generálního gouvernementu a oblasti Polska, kterou v tehdejší době okupoval Sovětský svaz. V roce 1940 tento tábor nacistické Německo původně zřídilo jako pracovní tábor pro Židy, kde měli zajatci stavět obranné linie a protitankové bariéry proti postupujícím ruským vojskům. Nakonec se však rozhodli, že by se i tento tábor mohl stát likvidačním a začali sem posílat nevinné lidi na smrt. Bełżec patří mezi místa s nejvyšším počtem obětí druhé světové války.
Dochované osobní čísla vězňů.
Dnes se na místě bývalého tábora v Bełżci nachází muzeum, které slouží jako připomínka těchto tragických událostí. Nachází se zde záměrně, a to proto, aby lidé, kteří se sem pojedou podívat, zažili kus té děsivé atmosféry.Téměř rok po založení tohoto tábora byl v Bełżci v rámci takzvané Akce Reinhard zřízen vyhlazovací tábor. Původní protitankové příkopy zde měly sloužit jako masové hroby. Prvotní práce na výstavbě tábora prováděli místní obyvatelé Bełżce, ale posléze byli nahrazeni Židy z nedalekých ghett. „Obě komory připomínaly koupelny. I nápisy u vstupu obsahovaly informaci, že objekt je určen ke koupání a inhalacím. Jenže místo vody pustili strážci tábora smrtící plyn,“ dozvěděl jsem se během prohlídky tohoto muzea, kdy samotná expozice je bohatá na informace a poznávání tohoto místa.
Bełżec byl prvním místem, kde byly k usmrcení židovského obyvatelstva použity plynové komory
Ticho, které člověka pohltí
To bylo jako první, co se mi honilo hlavou, když jsem po několika minutách odešel z první expozice, která se nacházela v hlavním Sálu, kde jsme chvilku přemýšleli nad tím, co se na tomto místě před několika lety doopravdy stalo. Když jsme se následně přesouvali do hlavní části expozice, na rozbité zdi mě zaujal nápis, který se mi navždy vryl do paměti. Když jsem se zeptal paní průvodkyně, kdo to napsal, měla to být podle dochovaných záznamů malá holčička, která nastupovala do vlaku smrti.
Maminko! Udělala jsem něco špatně? Je tu tma, strašná tma.
Posléze jsem se zastavil u fotografie, která ukazovala zákop plný mrtvých těl, pod kterým byl napsaný slavný Stalinův citát, že „… ale milion mrtvých, to je jen statistika…“ Celá expozice je vedena v jednosměrné cestě tak, aby se nikdo nemohl vrátit, ani ztratit. Zároveň je to kvůli bezpečnosti lidí, kdyby se jim něco stalo, aby jim vždy někdo pomohl, alespoň tak nám to řekla průvodkyně. Když jsme vyšli ven, dozvěděli jsme se, že z původního tábora se nedochovalo vůbec nic. Po dokončení svého účelu, to znamená v okamžiku, když již nezbyli žádní vězni k umístění do plynových komor, nacisté v Bełżci zničili baráky včetně komor. Tento krok byl součástí jejich snahy zamést stopy po svých zločinech. A to se jim také povedlo, ale jen z části, protože zde bylo nalezeno několik zakopaných listů a zápisků, které svědčí o hrůzách, které zde probíhaly.
Dochované osobní věci vězňů, kteří zde přišli o život.
A jak se sem dostat?
Cesta do tohoto historického muzea není jednoduchá, ale zároveň ani nereálná. Bełżec se nachází na hlavní silnici, ale také v blízkosti železniční trati spojující Varšavu a Lvov. Současná železniční trať je využívána pouze pro nákladní dopravu, a osobní vlaky na toto místo nejezdí. Proto je nejlepší dopravit se autobusem, který vám zastaví přímo před bývalým táborem.
Zdroje:
vlastní poznávání autora
