Článek
Ruská armáda do svého vybavení totiž jednoho dne nasadila vyhlášený dánský kulomet Madsen. Ten měl mezi tehdejšími vojáky přezdívku nemilosrdný. Vstup carské armády do první světové války byl zastíněn předešlým vojenským neúspěchem proti Japonsku. Přestože zkušenosti s ostnatým drátem z mandžuské fronty měly být pro všechny vojáky důrazným varováním, nebyla tato lekce považována za dostatečnou.
Kulomety hrály klíčovou roli ve válce
Jak bylo patrné již od začátku, kdy se na světě začaly odehrávat první války, bylo jasně dané, že klíčovou roli budou mít kulomety. Ty se osvědčily především v moderních bojích, kdy vojáci do svého arzenálu nakupovali čím dál častěji ty nejlepší stroje. Náhlé obraty na bojišti a nedostatek kulometů mezi vojáky nakonec vedl k tomu, že se na trhu začala objevovat vysoká poptávka po vyhlášeném dánském kulometu Madsen. Klíčový byl rok 1915, kdy tehdejší Hlavní dělostřelecká správa předala všem frontovým jednotkám veškeré provozuschopné kulomety. Ve zbrojním závodě v Tule navíc probíhaly i aktivní opravy poškozených či zcela nefunkčních kusů. Ty však byly během několika málo dnů zcela vyprodané.
Našel se záložní plán
V tom ale přišla na trh nová Firma Madsen A/S, která bez ohledu na to, že Rusko a Dánsko spolu tehdy bylo na kordy, nabídla ruskému Petrohradu univerzální řešení. V lednu roku 1916 Dánové nepřímo nabídli Rusku licenci na výrobu kulometů s kapacitou přibližně 900 kusů měsíčně. S plánem bylo rázem obeznámeno i carské ministerstvo války, které návrh na vybudování továrny přijalo s velkým nadšením. A tak se i přesto, že mezi nimi probíhaly neustále konflikty, spojily dvě velké země, které věděly, co je pro ně nejlepší. Následně se během několika málo měsíců celá akce uskutečnila. Vzhledem k aktuálním okolnostem se návrh na licenční produkci kulometů Madsen jevil jako velmi nezbytný krok, který pomůže v bojích všech zemí na hlavní frontové linii. Dánové byli ochotní poskytnout kompletní moderní technologie, včetně všech potřebných měřicích a výrobních nástrojů, a k tomu přidali i svůj vlastní tým odborníků a zkušených techniků. To byla pro Rusko jasná výhra.
Výroba byla úspěšná
Celá výroba byla nakonec úspěšná a Dánsko-Ruská komise dokázala vybrat na první dobrou i vhodnou lokalitu ve městě Kovrov, které se nachází ve Vladimirské oblasti. Zde se také nacházel hlavní železniční tah do Nižného Novgorodu i dostatek pracovní síly. Při této spolupráci se však postupem času začaly objevovat menší překážky. Především Rusům zkomplikovala cestu jejich vlastní pravidla. Od dubna 1914 začala ruská vláda omezovat práva Židů a také cizinců na vedoucích pozicích všech akciových společností. To v té době výrazně omezovalo zakládání společných podniků. Zvlášť když všichni techničtí specialisté pocházeli z Dánska, a tudíž byli považováni za občany cizích zemí. Hlavní koordinátor byl navíc Žid. I tak se nakonec veškeré problémy vyřešily a výroba byla úspěšně spuštěna. V sovětském Rusku se pak zbrojovka věnovala vlastní produkci, která trvá dodnes.
Zdroje: stoplusjednička, Wikipedia, vojsko.net
