Operetní hvězda Nelly Gaierová zpívala bez mikrofonu i playbacku. Zářivý úsměv tvořila lakem na zuby

Dívkám dnes často stačí ucházející vzhled a trochu upravený hlas přes filtry, aby vyrazily na muzikálový konkurz a užily si svých patnáct minut slávy. Cornélia Gaierová ale na začátku třicátých let minulého století nic takového neznala. Muzikály tehdy vůbec neexistovaly a zpěvačky se musely spoléhat čistě na sílu svého hrdla bez jakýchkoli zesilovačů. Přesto tato operetní diva dokázala zářit celých padesát let.

Budoucí hvězda známá spíše pod jménem Nelly přišla na svět třetího října 1908 v Hradci Králové. Její otec sloužil jako rakouský důstojník a padl v první světové válce. Mimořádné umělecké nadání tak rodina zdědila po matce, která byla vynikající klavíristkou. Zatímco bratr exceloval ve hře na varhany, její sestra pravidelně usedala ke klavíru během koncertů České filharmonie. Nelly sice v dětství snila o dráze baletky, ale nakonec u ní definitivně vyhrál zpěv.

Své nadání začala rozvíjet na Státní konzervatoři pod vedením uznávané hudební pedagožky a sopranistky Doubravky Branbergerové. Absolvovala v roce 1930 s poměrně nízko posazeným hlasem, který osciloval někde mezi altem a mezzosopránem. Její projev měl neuvěřitelnou sílu a bez problémů spolehlivě dosáhl až do nejzadnějších řad divadla. Hned po škole sbírala první zkušenosti na operetních scénách v Ostravě a následně v Plzni.

Zlom přišel v polovině třicátých let, kdy zakotvila v pražské Velké operetě a posléze přešla do holešovické Uranie. Udělala to z jednoho prostého důvodu, absolutně totiž odmítala hrát německy. Po osvobození se z ní stala členka souboru Divadla pátého května. Tamní revoluční rada tehdy zabrala dvě bývalé německé scény, přičemž šlo o dnešní Státní operu Praha a dávno zbourané divadlo Minor.

Soubor ale velice brzy postihla finanční krize kvůli odlivu diváků. Nelly se proto raději přesunula do Divadla Voskovce a Wericha v paláci U Nováků. Právě tam se odehrála evropská premiéra přelomového amerického muzikálu Divotvorný hrnec, kde Jan Werich kouzelně exceloval jako vodník Čochtan.

Tehdejší komunističtí strážci kultury ale toto dílo ostře odsoudili jako naprostý vpád americké pakultury do nově budované socialistické společnosti. Jiří Voskovec navíc na jaře 1948 legálně odcestoval do Paříže pracovat pro UNESCO. Oslabené divadlo vzápětí ukončilo činnost a oblíbené představení se muselo i s herci přesunout do karlínského Divadla státního filmu. Gaierová v té době platila za ztělesnění dokonalé operetní hvězdy. Měla v sobě obrovský šarm, přirozenou noblesu a potřebnou špetku sebeironie.

Její naprosto legendární rolí se v roce 1966 stala dohazovačka Dolly Leviová ve slavném muzikálu Hello Dolly. Původně ale tuto lukrativní příležitost dostala prvorepubliková hvězda Adina Mandlová. Ta se kvůli roli po dvaceti letech vrátila z britské emigrace a dokonce začala naplno zkoušet. Nakonec ale musela sbalit kufry a potupně odjet zpět do Spojeného království. Dobová propaganda tehdy škodolibě tvrdila, že Mandlová na náročný part jednoduše pěvecky nestačila.

Skutečnost ale byla mnohem temnější a hlavní roli v ní sehrála státní bezpečnost. Když si Mandlová vyrazila s kamarádkou Ljubou Hermanovou na večeři do vyhlášené čínské restaurace ve Vodičkově ulici, netušila, že jim jsou agenti neustále v patách. Vyšetřovatelé dokonce schovali odposlouchávací zařízení přímo do kytice na jejich stole. Tajní policisté si tak vyslechli, jak si obě herecké legendy dělají z tehdejšího režimu velkou legraci. Životní role proto okamžitě připadla Nelly.

Zářila i před kamerou a debutovala velmi brzy po svém příchodu do Prahy jako zpěvačka Daria Rovinská v melodramatu Klub tří režiséra Oldřicha Kmínka. Kvůli předválečnému bojkotu německého divadla ale na čas ztratila filmové příležitosti. Později ji filmaři obsazovali spíše do menších rolí dam z vyšší společnosti. Pamatovat si ji můžete z budovatelské Anny proletářky, jako baronku ve Fešáku Hubertovi nebo upírskou šlechtičnu ve Svatbě upírů. Naprosto nezapomenutelná byla také jako teta Dita v komedii Já už budu hodný dědečku.

Během kariéry natočila řadu gramofonových desek a vystupovala v rozhlase i televizi. V roce 1993 po právu získala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v operetě. Na jevišti stála i v době, kdy už mnozí kolegové naznačovali, že by měla odejít na odpočinek. Operní pěvkyně Dagmar Pecková později prozradila, že si Nelly před představením lakovala zuby bílým lakem, aby se mohla na jevišti blýsknout. Podle Peckové jí už během společného zkoušení muzikálu My Fair Lady nebylo vůbec rozumět, což mladší kolegyni přimělo k zamyšlení nad hranicí důstojného konce kariéry. Nelly Gaierová opustila tento svět v Praze třicátého října 1995 jen krátce po svých sedmaosmdesátých narozeninách.

Zdroje: Wikipedia, Lifee.cz

doplněno o texty