Článek
Jeden z nejvýznamnějších spisovatelů všech dob. Autor, který v době druhé světové války prožil léta strachu a následného zákazu tvorby. Jeho díla značně poznamenala doba, ve které vyrůstal. I přesto neztrácel smysl pro humor a dokázal vytvořit nadčasová díla, které si dodnes přečte téměř každý marurant.
Nostalgie a úzkost ze smrti
Ladislav Fuks se narodil 24. září 1923 v Praze do rodiny vysoce postaveného policejního úředníka. Vyrůstal na pomezí Vinohrad a Žižkova, kde si vytvořil své první větší přátelství a nasbíral kamarády, se kterými rád trávil volný čas i ve stáří. Jeho tatínek měl na Ladislava velký vliv a jeho syn na něho nahlížel jako na vzor ctnosti a slušnosti. Jeho maminka byla ženou v domácnosti, která se obávala, jaká bude synova budoucnost v tak nejisté době, ve které žili. Právě po vzoru svého tatínka se v dospělosti rozhodl Ladislav Fuks napsat humoristický seriál Příběh kriminálního rady. Ačkoliv si jeho tatínek přál, aby syn šel v jeho stopách, Ladislav si udělal po svém. V nacisticky zmítajícím se československu se rozhodl vydat na dráhu spisovatele a začal se zabývat psycholicko-fantasmagorickými díly, ve kterých dění ve své rodné zemi rád zaznamenával. Spisovatel během svého dětství prožíval deprese a intenzivní úzkosti, které vyvolaly nacistické nepokoje a násilí, kterého se nacisté dopouštěli na jeho přátelích.
Ladislav Fuks se sílícího nacismu obával a cítil se, že jeho život je ve výrazném ohrožení. Protektorát, který v roce 1939 vznikl, prožil na zemědělské správě v Hodoníně, kde pracoval jako dojič krav. Po válce, kdy se situace alespoň na chvíli uklidila, se rozhodl dodělat si vzdělání a vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor filozofie, psychologie a dějiny umění. Studium ukončil v roce 1949 disertační prací Bergsonova idea tvůrčího vývoje a její důsledky pro mravní výchovu. O několik let později se rozhodl odstěhovat se na státní zámek Kynžvart v západních Čechách, kde vzniklo jeho další slavné dílo, které koncipoval především na historii a současnost. Dílo bylo inspirováno životem rakouského kancléře a někdejšího majitele vyhlášeného panství Metternicha.
Poznamenán válkou
Autor se během svého života zabýval především osudy židovských dětí za druhé světové války. Jejich příběhy ho od mládí výrazně ovlivnily. Kromě osudů nevinných dětí se nezdráhal do svých děl zahrnout i homosexuální tematiku, čímž otevřel téma v té době absolutně zakázané. Přístup k tématu spojenému s Fuksovou homosexuální orientací bývá v literatuře pojímán jako jakási zvýšená citlivost. Ladislav Fuks však neměl žádné zábrany a ve své tvorbě zašel i za hranice slušného chování. Do svých děl zahrnul postupy literární pornografie. Po druhé světové válce a nástupu komunistického režimu do československa se Fuks rozhodl, že se bude věnovat i veřejným publikacím. V roce 1963 publikoval své první dílo, román Mundstock.
Chtěl utajit svou orientaci
O několik let později se odstěhoval z Československa, aby měl klid a mohl v exilu zcela bez omezení tvořit svá výstižná a provokativní díla. V nich čím dál častěji rozebíral milostné vztahy v rámci dvou stejných pohlaví. O několik let později se vrátil zpět do rodné země. Podle historika za to mohla jeho touha začlenit se do heterosexuální společnosti. Svůj osud následně popisuje na vztazích mezi postavami úspěšné knihy Spalovač mrtvol. Hlavní postava Karel Kopfrkingl miluje svou ženu Lakmé. Musel ji však zabít. Ona byla silnější než on. Ladislav Fuks nechtěl veřejnost provokovat, ale zároveň se nechtěl příliš zviditelňovat. Jeho v té době velmi nevyrovnaný život vedl k tomu, že se nechal na dva týdny zavřít do psychiatrické léčebny v Bohnicích, aby mohl dál a v poklidu tvořit svá díla. Podle dochovaných záznamů se Ladislav Fuks chtěl stát co nejvíce samostatným a nejvíce ho trápila nemožnost cestovat, především do Vídně. Začal proto veřejně podporovat politku tehdejšího režimu a publikoval práce, které tuto dobu podporovaly.
Podle historika je veřejně známo, že přibližně v osmdesátých letech k němu do bytu pravidelně chodili příslušníci Státní bezpečnosti, o jejichž návštěvách si vedl podrobné deníkové záznamy. Vše následně pečlivě zaznamenával do svých děl. „Kdyby Fuksova homosexuální orientace vyšla najevo, znamenalo by to konec jeho tvůrčí kariéry,“ připomíná důvody jeho konání historik, který se po mnoho let zabýval autorovým životem. Podle něho si byl Ladislav Fuks velmi dobře vědom následků, které by po odhalení své skutečné sexuální orientace přišly. Proto se o tomto tématu snažil alespoň psát díla, ve kterých svůj osud vnášel do postav tak, aby nikdo nepoznal, že sám autor vypráví svůj napjatý život.
Zdroje: Forbes, idnes, čt24, hnhistory, literatiznasictvrti
