Článek
Marie Terezie byla vždy silně věřící ženou, která se nebála dát najevo své názory. Jako právoplatná katolička moc dobře věděla, že katolíci považovali početí, a především porod nemanželského potomka za silný hřích proti bohu. Jako panovnice však chápe, že v životě žen nastávají situace, které někdy nemůžeme ovlivnit. I tak těmto ženám pomáhala a nikdy je nenechala v problémech.
Pomáhala zoufalým ženám
A právě proto, že to byla žena velmi citlivá a chápavá, věděla, že se ženám v nouzi musí pomáhat. Proto v roce 1755 vydala nařízení, které upravovalo zákon o tom, že se ženám v nouzi musí pomáhat. To bylo opravdu v tehdejší době něco nevídaného. A nezapomněla ani na těhotné ženy, které čekaly nemanželského potomka. Proto do osmého paragrafu svého hrdelního zákoníku přidala i definici o tom, jak se musí těhotné svobodné ženě pomáhat. Dále dodala, že se tyto ženy nesmí veřejně trestat. Dále v zákoníku bylo uvedeno, že každá porodní bába, která těmto nebohým ženám pomáhala, musí navždy udržet tajemství a identitu zoufalé ženy či dívky nikdy neprozradit.
Marie Terezie má pro svobodné matky nečekané pochopení.
Vybudovala speciální porodnici
Pro svobodné matky, které se dostaly do jiného stavu, aniž by byly zadané, se rozhodla nechat v Praze vybudovat speciální ústav. Jejich děti se následně narodí v nestarší pražské porodnici, kterou nechala vystavět 22. listopadu 1762 v Soukenické ulici. Naopak, ten, koho nechala potrestat, byli muži, kteří svobodné dívce udělali dítě, slíbili, že se o ní postarají, ale pak ji opustili. Jenže zde byl hlavní kámen úrazu, dívky často ze strachu jméno svého milence neprozradily.
Josef II. v tradici pokračoval
A netrestat těhotné nezadané ženy se rozhodl i syn Marie Terezie, Josef II. Ten dokonce zákon natolik zpřísnil, aby tyto ženy byly navždy co nejvíce chráněné. Josef II. však zrušil jakékoli tresty pro svobodné těhotné ženy. Dokonce jim dovolí se i stěhovat z města pryč, protože leckdy bývaly terčem posměchu, především od místních drben. I přesto, že se za dob vlády Marie Terezie a Josefa II. událo několik změn, stávalo se i v 19. století, že těhotné svobodné ženy bývaly terčem posměchu a především považovány za méněcenné, kterými pohrdala i jejich vlastní rodina.
