Článek
Atentát na Rakousko-Uherského budoucího panovníka František Ferdinand d’Este byl spáchán 8. června 1914 v Sarajevu, hlavním městě Bosny a Hercegoviny. Osudnou se mu stala cesta do nemocnice, kdy se arcivévoda rozhodl, že navštíví podřízené, kteří utrpěli vážná zranění po prvním neúspěšném pokusu. Jeho automobil se však dostal do městské zácpy a toho využil útočník Gavrilo Princip. Ten se právě nacházel v místní kavárně, když se předním rázem objevila limuzína s arcivévodou, která začala pomalu couvat, vzhledem k tomu, že řidič odbočil do špatné ulice. Toho Princip využil, přiskočil před automobil a jednou ranou do tepny zastřelil arcivévodu d’Este a druhou ranou zranil i jeho ženu Žofii Chotkovou.
Vláda Rakouska-Uherska
Československo bylo v té době pod silnou vládou Rakousko-Uherska, takže naše země byly nuceny pod vstoupit do první světové války. To se však československým občanům nelíbilo, a proto se rozhodli vytvořit si vlastní armádu, která bojovala na straně Trojdohody proti Rakousku-Uhersku. V roce 1914 se rozhodl pro emigraci z Rakouska-Uherska i Tomáš Garrigue Masaryk, který se v bezpečí zahraničních států rozhodl zahájit protirakouský boj za nezávislost Československé země. Postupem času si na svou stranu získal i Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika. Začali budovat novou armádu, což se však nedařilo tak, jak si všichni představovali. Poměry v říši nebyly vyrovnané pro všechny národy a Češi a Slováci začali být znechuceni ještě dříve, než první světová válka vůbec začala.
Pomník českých legionářů ve Vladivostoku.
Československé legie byly složeny z dezertérů
Proto také o několik let později vznikla první dobrovolnická jednotka v Rusku, která si vysloužila přezdívku Česká družina. V základu stálo přesně 720 dobrovolných vojáků, jejichž úkolem bylo provádět na frontě různé výzvědy a zjišťovat informace od zajatců. To byl jejich hlavní úkol, protože na základě získaných informací byla Československá armáda schopna vytvořit dobrou taktiku k protiútoku. Do československých legií v Rusku vstoupilo přes 80 000 vojáků, z nichž více než 4 000 padlo. Klíčovou událostí se stala ruská revoluce z roku 1917, kdy na území Francie vznikla Rota nazdar. Jejich postavení se neobešlo bez následků. Několik dobrovolných vojáků přišlo o svůj život, druzí byli vážně zraněni. Když se Sověté rozhodli po roce 1918 vojáky přesunout na západní frontu, souhlasil i Masaryk.
Vojska se začala stahovat zpět do Československa
Situace nebyla vůbec jednoduchá a mezi všemi bolševiky docházelo k velkým rozepřím. Nová sovětská vláda chtěla, aby legie tvořily jádro nově budované Rudé armády. Většina legionářů však chtěla na západní frontu, kam byly legionářské vlaky vždy přeplněné. Postupem času začali legionáři obsazovat celou Transsibiřskou magistrálu, kde bojovné incidenty nakonec zapříčinili fakt, že bolševici ukázali svou převahu. Postupně se československé legie dostaly až do Vladivostoku, odkud byly vypraveny transportní lodě. K úplné evakuaci všech československých legií z Ruska došlo až okolo roku 1920, kdy nezvládaly silné boje.
Zdroje: Mementohistoria, Wikipedia, Rozhlas
