Článek
Rudá armáda sice byla zvyklá na kruté mrazy, ale to, co je čekalo, ještě nikdy nezažili. A za vše mohly nepřijatelné podmínky Moskvy vůči Finsku. Vše vzniklo v roce 1939, kdy Helsinky jejich požadavky doslova smetly ze stolu. Rusům se však nevyplácelo ani za druhé světové války odporovat, a tak se Moskva rozhodla ostřelovat finské pohraničí. To dělat rozhodně neměli. V ten moment vznikla takzvaná zimní válka, která podle Stalina byla blesková. Tedy, tak to Stalin tvrdil, ale opak je pravdou.
Hon na vojáky
Rudá armáda totiž narazila na bojovnou povahu Finů, kteří byli připraveni bránit své domovy za každou cenu. Nebrali ohled na to, kdo je jejich nepřítel. Jediné, co je zajímalo, byla výhra. Finové dokázali bojovat s Rudou armádou více než tři měsíce. A zcela úspěšně. Velkou zásluhu měl v tu dobu hlavní odstřelovač Simo Häyhä, který pracoval u 12. pěší divize. Na první pohled zanedbaný muž, který toho dokázal více, než si kdo uměl představit. Do začátku války se Simo živil jako obyčejný chudý zemědělec.
Finský hrdina.
Jeden muž porazil všechny
„Jdu na Rusy,“ říkával prý Häyhä. Vstával ještě za tmy a vyrážel do terénu dříve, než se slunce přehouplo přes obzor. Rusů se opravdu nebál a chodil sám. Vždy svůj čas trávil ve společnosti své malé pušky, několika granátů a někdy si vzal i samopal. Větší vybavení neměl. Kromě toho mu dělal problémy nepříjemný mráz. V době této války teploty padaly až k mínus 50 stupňům Celsia. On však věděl, jak proti teplotám bojovat. Aby nezmrzl, nabalil se do několika vrstev oblečení, na hlavu si natáhl bílou kuklu a pravidelně přežvykoval suchý chléb. Nikoho se nebál a byl odhodlaný bojovat.
Stačil mu dobrý zrak
K samotnému odstřelování vždy přistupoval s klidem a citem. Jeho kořistí byli osamocení sovětští vojáci, kteří neměli žádné krytí. On věděl, jak na ně. Neustále vymýšlel nové pasti, jak tyto vojáky zmást. A dokonale se mu to dařilo. Před výstřelem si třeba naplnil ústa sněhem, aby obláček dechu po výstřelu neprozradil jeho úkryt. Nepoužíval žádnou speciální techniku. Měl opravdu dobrý zrak a pomocí své pušky se speciálním mířidlem viděl na vzdálenost půl kilometru. Na svůj účet si připsal více než 500 zabitých sovětských vojáků. Jeho zásluhy využívala hojně i finská armáda. Začalo se mu říkat Bílá smrt.
Boj prohrál
Celou řadu jeho úspěchů však nakonec přemohli právě sovětští vojáci. Vytipovali si jeho skrýše a jedna správně mířená střela se postarala o to, že byl zasažen do pravé části obličeje. Následně mu tento výstřel zcela rozdrtil čelist. Útočníka zastřelil a pak upadl do bezvědomí. Od té doby se stáhl do ústraní a lidé o něm přestali mluvit. Jeho zásluhy tak rázem byly zapomenuty.
Zdroje článku: Dotyk, Armyweb, Stoplusjednička
