Článek
Sanští lukostřelci mají zvláštní způsob života. Nechovají dobytek, nemají na starosti ani kozy nebo ovce a snaží se vyhýbat kontaktu s civilizací. Dokonce neumí obdělávat půdu ani pěstovat plodiny. Mužská role tohoto kmenu byla pevně daná. Muži zajišťovali pro své rodiny potravu, ženy pracně svými jemnými prsty vyhrabávaly ze země jedlé hlízy a kořínky. Ženy byly totiž velmi zručné a dokázaly sklízet i ty nejjemnější bobule a všemožné druhy ovoce.
Smrtelné šípy
Tito obyvatelé byli hlavně zdatní lovci. Etnické skupiny jako Sanové, Bušmeni či Křováci pocházeli především ze severní Afriky a využívali především luk, šípy a oštěpy pro lov různě velikých zvířat. Aby jejich lovy byly pokaždé úspěšné, namáčeli hroty šípů do speciálně připraveného jedu vyrobeného z rostlin, kořenů a jedovatých žláz místních jedovatých plazů. Takový jed si vysoce cenili a byli si jeho silného efektu dobře vědomi. Proto také měli během svého lovení po ruce i účinný protijed, který nosili v malém koženém sáčku na svém těle pro případ nutnosti. To znamená, že pokud by se lovci náhodou šípem poranili, stačilo by jen malé škrábnutí, aby se jed dostal do lidské krve, okamžitě použili protijed, který je zachránil před téměř jistou smrtí.
A proč se jim říká zrovna křováci? Není proto jasné vysvětlení, ale slovo Křovák v češtině může poukazovat na někoho, kdo žije zastaralým způsobem, nepoužívá moderní technologie a nachází se v malé a uzavřené komunitě. My se ale vrátíme ke Křovákům, kteří žili na území dnešní Ameriky i Afriky. Tento domorodý kmen byl od přírody velmi praktický a věci uměl vždy vyřešit. Dalo by se o nich říct, že se téměř ničeho nebáli. Kromě toho byli velmi nadaní a vyznali se v botanice. Proto také využívali své znalosti z organické chemie a na své lovy začali používat speciální prostředky. Jejich jedy byly speciálně vyrobeny. Na větší zvířata používali ty nejúčinnější jedy, na středně velká a malá zvířata jen lehký odvar. Jejich oči byli velmi dobré a viděli opravdu daleko. Dokázali zasáhnout i běžící antilopu v rámci několika metrů.
Rákosové koše
Sanové nelovili jen šípy, jak by se na první pohled mohlo zdát. Na řekách a místních potocích dokázali sestrojit opravdu krásné koše upletené z rákosí. Tento koš vyztužili čerstvými pruty. Koše měly sice podobný tvar jako evropské úhořové koše, ale neměly jen svůj praktický charakter. Výroba takových košů spočívala ve střídání bílých a černých proužků, ne kvůli jejich funkčnosti, ale s cílem je esteticky vylepšit a dodat jim trochu elegantního nádechu. Blízko vody, především v blízkosti šumícího rákosí, vytvářeli Sanové pasti v podobě velké jámy s mistrovsky ukrytým hrotem, který se nacházel uprostřed této skrýše.
Tyto pasti měly za úkol chytit hrocha během jeho nočních vycházek. Jeho lahodné sádlo pro ně představovalo delikatesu srovnatelnou s foie-gras. V oblasti obývané Křováky bylo možné najít mnoho takových dobře zachovalých pastí. Kdo se však k této zbrani přiblížil, musel být velmi opatrný. Stačil totiž jeden nešikovný pohyb a místo hrocha se mohl zachytit i jiný člen tohoto domorodého kmenu.
Zdroje článku: allmytraveltips.ch, nespěchej, VAN DER POST, Laurens. Ztracený svět Kalahari. Praha: Mladá fronta, 1967. Kolumbus.
