Článek
Pokud by se volby do Poslanecké sněmovny konaly podle uherského práva, které před 150 lety platilo i v Česku, nemohly by volit až dvě třetiny v současnosti oprávněných voličů. V tehdejším režimu platil takzvaný census vzdělanosti a majetku. Probíhalo to tak, že ve městech mohli do uherského sněmu volit jen ti lidé, kteří měli ve svém majetku například rodinný dům, velký byt, byli vlastníci půdy nebo dobytku. Dále měli volební právo ti občané, jejichž roční příjem z nemovitostí nebo prodeje dosáhl alespoň 1 000 guldenů. V roce 1874 vstoupil v platnost nový volební řád a majetkový soupis nahradil daňový soupis. Ten všem voličům přikazoval, že každý jednotlivý volič musel mít roční příjem alespoň 105 guldenů a platit domovní daň, zemědělskou daň nebo daň z obchodu a řemesel.
Národnostní menšiny v ofsajdu
Ve volebním soupisu byl zapsán přibližně každý desátý muž z Uherska. Ženy se na seznamech neobjevovaly, protože neměly oficiální volební právo. Na konci 19. století mohli volit pouze ti občané, kteří dovršili 20 let a měli středoškolské vzdělání. Lidé navíc nesměli volit, pokud neuměli národní jazyk, kterým v tu dobu byla maďarština. Jenže proti tomuto nařízení se lidé v Uhrách začali bránit. Ti, kteří byli ve své zemi odjakživa doma, se rozhodli, že nebudou svůj jazyk přeměňovat jen proto, aby mohli získat volební právo. Český jazyk se mezi lidmi zachoval a lidé začali vymýšlet i různé taktiky, jak se tomuto právu vyhnout. Proto někteří za úplatek požádali místního matrikáře, aby jim do jejich průkazu občana zapsal, že jejich rodným jazykem je maďarština. V lepším případě se na to nepřišlo a lidé si mohli v klidu odvolit.
Hlasovat mohla pouze vyšší šlechta
Kromě toho nemohli volit běžní občané. Přednostní volební právo měli především šlechtici, mezi které patřili lékaři, inženýři, právníci, učitelé a notáři. Statkáři, farmáři a jiné podřadné pozice té doby volební právo neměly. Šlechtici mohli volit, i když neměli splněnou daňovou povinnost. Pro obyčejné lidi tak volby byly považovány za jednu z nicneříkajících událostí, které se jich zrovna netýkají. O jejich budoucnosti rozhodovali pouze ti lidé, kteří na to měli dostatek peněz a vzdělání.
Vězni s volebním právem
A v dobách 19. století se myslelo i na vězně, kteří nebyli zbaveni svého volebního práva. Jak takové vězeňské volby probíhaly? Zbavováni volebního práva byli především etničtí Maďaři a Němci zbaveni volebního práva (získali ho zpět až po roce 1948). Stalo se tak na základě takzvaných Benešových dekretů. Volit nesměli ani Afroameričané. Vězni, kteří si vykonávali svůj trest volili ve své cele a dopředu jim bylo řečeno, jakou stranu či jakého politika mají volit. Pokud tak neučinili, jejich právo voleb jim bylo odejmuto.
Zdroje: Wikipedia, iRozhlas, Aktuálně.cz
