Článek
Velkou várkou lidí jsou filozofové vnímáni za podivné a nenormální lidi. Mnoho běžných smrtelníků jim nerozumí. Ten, kdo se rozhodne jejich učení a životům porozumět, často studuje na různých filozofických a humanitních fakultách. Ale ne vždy jsou filozofové podivíni. Mezi ty, kteří se řadili k běžným lidem s rozumnými názory, patří jednoznačně starořecký filozof Diogenes ze Sinópé. Diogenes patřil mezi nejradikálnější zastánce filozofického směru kynizmu, který je dodnes považován za základní filozofickou školu, kterou založil Sokratův žák Antisthenés. Kynikové se od ostatních antických škol lišili tím, že výrazně pohrdali společenským životem, neradi dodržovali pravidla a žili si svůj vlastní život. A všechny tyto charakteristiky Diogenés splňoval.
Psí život byla jeho největší ctnost
Podle dochovaných informací se traduje, že se Diogenés narodil přibližně v roce 412 před n.l. Místo jeho pobytu byla Sinope. O jeho dospívání ani prožitém dětství nejsou dochovány žádné podložené informace, takže mnoho badatelů do dnešního dne pochybuje o tom, jaký jeho život ve skutečnosti byl. Traduje se však, že jeho otec byl v Sonopi vyhlášeným podvodníkem, který okradl několik lidí. Proto byl se svým synem z toho města vyhoštěn. Diogenés postupem času dospíval a rozhodl se vydat do Atén. Tam ho zaujalo duchovní učení kynizmu. Sám Diogenés jednoho dne řekl: „Nenajdeš dost tvrdé dřevo, abys mě mohl odehnat! Neodejdu, dokud neuvěřím, že mě chceš něčemu naučit!“
Právě Diogénova tvrdohlavost a odvaha zaujala Antisthena, kynického učitele. Ten se stal později jeho hlavním učitelem. Nakonec se z nich stali velmi dobří přátelé, kteří si navzájem pomáhali. Diogenés svého učitele velmi bedlivě poslouchal a snažil se řídit každou jeho radou. Právě v Aténách Diogenés přišel na to, že se mu nelíbí teoretická filozofie, která je podle něho absolutně nesrozumitelná a nevysvětlitelná. Své učení následně převedl do praxe, kterou aplikoval i na své žáky a posluchače. Diogenés žil jako pes, ale vůbec to nepovažoval za špatné. Právě tento život považoval za tu nejvyšší ctnost, to největší dobro, kterého mohl docílit.
Rozený provokatér
Diogenés se rozhodl, že nebude vlastnit žádný majetek. Všechno, co lidé vlastnili, mu přišlo zbytečné a absurdní. Lidem se také s chutí vysmíval za to, jak utrácejí peníze za zbytečnosti. Především kritizoval dámy, které v té době musely být obklopeny co nejdražším šperkem. Mít svůj vlastním dům mu přišlo zbytečné. Rád putoval po světě a svůj život nechtěl trávit v jednom domě. Diogenés žil v sudu od vína a vlastnil pouze jednu misku na jídlo. Ta mu později přišla také zbytečná, a to proto, že potkal slepého mladíka, který se dokázal stravovat z holých dlaní. „Byl jsem blázen, když jsem s sebou pořád nosil takovou zbytečnost!“
Diogenés byl známý tím, že byl vyhlášený provokatér. Kamkoliv přišel, postaral se o pořádný rozruch. Obyčejného člověka dokázal přivést do rozpaků. Lidé od něho dávali ruce pryč a v jeho přítomnosti nechtěli trávit ani vteřinu svého života. Plival a močil na ty, které považoval za hlupáky. Často se také pohyboval po městě s lampou, a to i ve dne. Lidé se ho začali bát. Nebál se zajít tak daleko, že začal kritizovat pýchu a náboženství. Právě víra v boha podle něho omezovala a manipulovala s druhými lidmi. Nesouhlasil s tím, aby se lidé honili za slávou a společenským postavením.
Setkání s Alexandrem Velikým skočilo fiaskem
Traduje se, že se jako jedinému ze všech filozofů podařilo právě Diogenovi ponížit samotného Alexandra Velikého. Právě tento nebojácný a všemocný vojevůdce se rozhodl jednoho dne setkat s Diogenem, kterého velmi obdivoval. Chtěl se od něho učit, ale jeho touha se mu později vymstila. Diogenes tehdy ležel na ulici a užíval si slunečních paprsků. Podle dochované legendy se to stalo tak, že Alexandr Veliký k Diogenovi přistoupil a vyzval ho, aby mu řekl to, co si nejvíce přeje. Diogenes se na něj podíval a řekl: „Jdi pryč z mého slunce.“ To Alexandrovi vyrazilo dech. Později se vyjádřil, že kdyby nebyl Alexandrem Velikým, chtěl by být tím slavným Diogenem.
Ačkoliv se Alexandr Veliký nedočkal žádného rozumného přání, na Diogena nikdy nezapomněl. Závěr svého života strávil Diogenes na Krétě. Traduje se, že během svého nezávislého potulování městem byl zajat místními piráty a prodán do otroctví.
Diogenés zemřel 10. nebo 11. června 323 př. n. l. ve věku přibližně 89 let.
Zdroje: Wikipedia, Antika.avonet, Lifee, Univerzita Karlova
