Článek
Už to není jen planý slib nebo předvolební návnada. Od 1. dubna 2026 se mění platové tabulky a státní rozpočet se připravuje na pořádný výdajový skok. Po měsících vyjednávání, kdy odbory hrozily stávkami a vláda počítala každou korunu, je na stole finální dohoda. Týká se zhruba 380 000 lidí, kteří pracují pro stát, ale jejichž výplatní pásky v posledních letech vypadaly spíše jako špatný vtip v porovnání s tím, jak rostly ceny v obchodech.
Co se vlastně stalo? Dlouhé roky jsme sledovali paradoxní situaci. Zatímco v soukromých firmách mzdy rostly, aby udržely krok s inflací, veřejný sektor stagnoval. Výsledek známe všichni: kuchařky ze školních jídelen odcházely do továren, IT specialisté z úřadů utíkali do korporátů a zdravotní sestry mizely v soukromých klinikách nebo v zahraničí. Stát si konečně přiznal, že pokud nezaplatí lidi, nebude mít kdo učit, léčit ani úřadovat. jak uvádíme detailně v tomto článku.
Kdo si polepší nejvíce?
Zdaleka ne všichni dostanou přidáno stejně. Vláda tentokrát nezvolila plošný přístup všem stejně, ale rozhodla se hasit požár tam, kde to pálí nejvíc. Vítězi tohoto kola vyjednávání jsou nepedagogičtí pracovníci ve školství a zaměstnanci v kultuře. Pokud pracujete jako školník, uklízečka, administrativní síla na škole nebo třeba v muzeu či knihovně, týká se vás navýšení objemu prostředků o 10 %. Ale pozor, nenechte se zmást čísly. Není to tak, že by se vám automaticky zvedla celá výplata o desetinu.
- 9 % jde do tarifu: To je ta jistá část, kterou máte v tabulkách.
- 1 % jde do nadtarifních složek: To jsou odměny, které ředitel může, ale nemusí rozdělit.
Z mého pohledu je to klíčová zpráva. Tarif je totiž nárokový. Jakmile se zvedne tabulka, peníze musíte dostat, ať se děje, co se děje. Naproti tomu oněch zbylých 1 % je spíše taková vata, se kterou mohou ředitelé škol a institucí hýbat podle výkonu.Je důležité pochopit, jakým klíčem se bude přidávat, protože ne každý najde na účtu stejnou sumu navíc.
Systém je nastaven tak, aby pomohl primárně těm dole. Největší procentuální skok čeká nepedagogické pracovníky ve školství a zaměstnance v kultuře. Tady se hraje o hodně, protože právě tyto skupiny často pracují za mzdy, které se nebezpečně blíží minimální mzdě.
Modelový příklad: Kolik to udělá v peněžence?
Pojďme si to ukázat na konkrétním příkladu, protože procenta jsou abstraktní, ale složenky reálné. Představme si paní Janu, která pracuje jako kuchařka ve školní jídelně. Její tabulkový plat se pohybuje těsně nad minimální mzdou, řekněme kolem 18 900 Kč hrubého (v závislosti na praxi).
Co se stane v dubnu 2026?
- Její tarifní plat vzroste o 9 %.
- To znamená plus cca 1 700 Kč hrubého měsíčně.
- V čistém to na účtu udělá zhruba 1 300 až 1 400 Kč navíc.
Možná si řeknete, že 1 300 korun nikoho nespasí. A máte pravdu, na dovolenou v Karibiku to nebude. Ale pro rodinu, která počítá každou stokorunu před výplatou, to může znamenat rozdíl mezi tím, jestli si mohou dovolit kroužek pro dítě, nebo ne. Je to první reálný krok k tomu, aby se tyto profese nestaly prací pro chudé.
Zdravotnictví: Sestry vs. Lékaři
Trochu jiná matematika platí pro zdravotníky. Tady se vyjednávání točilo kolem toho, aby neutíkaly sestry a ošetřovatelé. Nelékařský zdravotnický personál si polepší celkově o 6 %. Opět platí, že drtivá většina této částky se propíše přímo do základních platů. Lékaři a zubaři, kteří už mají tabulkové platy nastavené výrazně výše, dostanou přidáno méně – objem peněz pro ně vzroste jen o 2 %. Je to logické a fér? Z pohledu udržitelnosti systému ano. Začínající lékař má sice náročnou práci, ale jeho nástupní plat je v úplně jiné dimenzi než plat sanitáře, který z výplaty sotva zaplatí nájem v krajském městě.
Jako někdo, kdo se financemi a pracovní právem zabývá dlouhodobě, musím varovat před jedním častým mýtem. Lidé často jásají, když slyší v televizi přidáme 10 % a státním zaměstnancům závidí. Realita na výplatní pásce ale může být chladnější sprchou. Proč? Protože navýšení tarifů někdy zaměstnavatelé kompenzují snížením osobního ohodnocení, pokud na to nemají v rozpočtu dost peněz.
Tentokrát by k tomu dojít nemělo, protože stát posílá peníze účelově navíc, ale historie nás naučila opatrnosti. Doporučuji všem zaměstnancům veřejné sféry, aby si v květnu (kdy přijde dubnová výplata) důkladně zkontrolovali nejen základní plat, ale i kolonky osobní příplatek a odměny. Celková suma musí být vyšší, nesmí se stát, že vám přidají levou rukou a pravou to seberou.
Co to znamená pro nás ostatní?
I když nepracujete pro stát, tato změna se vás dotkne. A to pozitivně. Pokud by totiž platy nerostly, hrozil by kolaps služeb, které bereme jako samozřejmost.
- Rodiče: Zvyšuje se šance, že ve škole vašeho dítěte bude mít kdo uvařit oběd a kdo vytřít třídu.
- Pacienti: Nemocnice budou mít lepší páky na to, aby udržely kvalitní sestry u lůžek.
- Kultura: Knihovny a muzea nebudou muset omezovat otevírací dobu kvůli nedostatku personálu.
Stát tímto krokem dává najevo, že si práce těchto lidí váží alespoň o trochu víc než dřív. Je to dostatečné? Při pohledu na inflaci posledních let, která lidem z úspor ukrojila klidně třetinu hodnoty, je to spíše nutná záplata než velkorysý dar. Ale je to záplata, která drží systém pohromadě. Duben 2026 tedy přinese úlevu.
Neřeší to vše, ale zastavuje to pád na dno. Pokud pracujete v soukromém sektoru, může to být i signál pro vašeho šéfa. Tlak na růst mezd totiž v ekonomice funguje jako spojené nádoby. Když přidá stát, soukromník často musí reagovat, aby mu lidé neutekli do teplého státního.
Zdroje:
