V prosinci 1999 zadul orkán Lothar a zničil vše, co mu stálo v cestě

Skoro to vypadá, že když už něco napíši o zdejších horách, může mít čtenář špatný pocit z tragického řetězení se různých morových ran, které na Schwarzwald a jeho obyvatele dopadají. Naposledy to bylo největší lavinové neštěstí v jeho historii (zde), které si vyžádalo tolik lidských životů, jak žádná další lavina před ním ani po něm. A jestli jsem tento blog zamýšlel jako pozvánku pro ctižádostivé turisty sem k nám do hor, pak je následující událostí zřejmě definitivně odradím.

Začnu proto zeširoka, abych hned nestašil meritem věci. Celkem nedávno jsme slavili Vánoce (někomu doma možná ještě hoří vánoční stromek) a těšili se z svátků klidu, míru (no dobrá, malinko jsem si zapřeháněl). Ne nebojte, nechci tu rozebírat význam Vánoc a filozofovat na jejich dušení stránkou. Buď jak buď, 26. prosinec je svátkem nás všech i se svatým Štěpánem. A právě tohoto dne v roce 1999, vzniklo ve Schwarzwaldu během chvilky 56 000 fotbalových hřišť!

Ovšem fotbalisté, netěšte se! Ve skutečnosti se žádná hrací plocha pro dvadvacet nadšených kopálistů a jednu merunu nekoná. Jde jen o plastickou představu toho, jaké škody napáchal orkán s typicky germánským jménem Lothar mezi kopci ve Schwarzwaldu. Ale pěkně popořádku.

Toho dne celá křesťanská Evropa (dobrá, opět jsem si malinko zapřeháněl - tedy většina Evropy) slavila druhý svátek vánoční a lidé si užívali si volna, nicnedělání, návštěv příbuzných a těšení se z vánočních dárků. A zatím co se slavilo, někde nad Biskajským zálivem, už 25.12. (a tedy na první svátek vánoční), se narodil větřík. No, nejsem meteorologicky vzdělán, takže se nebudu pouštět na tenký led jeho vzniku. Prostě se tam vytvořil základ pro budoucího pustošitele velké části Evropy. Ale zatím nikdo nic netušil. Možná jen pár zasvěcených meteorologů. A tak se Lothar vydal na svou ničivou pouť.

Orkán to vzal směrem východním, přes sever Francie, západní a jihozápadní Německo, Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko a až někde za ním ztratil na své ničivé síle. Na své pouti Evropou páchal obrovské škody na všem co se mu připletlo do cesty. Bohužel i na lidských životech.

Zatímco materiální škody byly posléze vyčísleny na zhruba 6 miliard amerických dolarů (zejména na lesních porostech), lidských obětí Lothara bylo asi 140. Z toho celých 92 připadlo na Francii, v Německu zemřelo 13 lidí a 14 lidských životů si orkán vyžádal ve Švýcarsku. Do výčtu se zahrnují i oběti „doprovodného větříku“ Martin, který svého silnějšího bráchu následoval hned příští den. Pokud vám čísla neštimují, pak vězte, že se počítají i oběti následků řádění orkánu, třeba při odklízení polomů. No, i taková neštěstí se stávala.

Když se Lohthar „rozeběhl“ Evropou, měl počáteční rychlost zhruba 100 km za hodinu. Ve své „hvězdné“ hodině však udeřil na vrcholky Schwarzwaldu už více než dvojnásobnou rychlostí. Například na nejvyšší hoře Feldberg mu naměřili 212 km za hodinu. A to jim měřící zařízení vypovědělo službu kvůli panujícím povětrnostním podmínkám. Prostě a jednoduše vypadl elektrický proud a bylo po měření. Je tedy docela možné, že rychlost orkánu byla ještě větší. Maximum na území Německa bylo naměřeno na hoře Hohentwiel u Bodensee (Bodamského jezera), celých pěkných 272 km za hodinu! Nerozumím sice orkánům, ale něco mi říká, že to už byl pořádný fičák.

A přitom netrval dlouho. Ve špičce celých patnáct minut (!) a bylo ve Schwarzwaldu po všem. Ovšem radost až do rána to rozhodně nebyla.

Třicet miliónů kubických metrů dřeva leželo na náhle odlesněných plochách. Tolik, co lesáci vytěží za celé tři roky! Oproti Lotharovi úplní žabaři. Teď to měli bez „práce“ v několika minutách.

Kromě škod na lesních porostech, domech, elektrickém vedení, komunikacích a dalších „nehnutelnostech“ byly na celém vichrném řádění nejsmutnější lidské oběti. Ve spolkové zemi Bádensku-Württembersku zemřelo 13 lidí. Pokud jste pozorně četli až sem, tak víte, že to byly všechny oběti v celém Německu.

Právě v „kopcích“ Schwarzwaldu řádil orkán nejvíce. Nejhůře na severu pohoří, kde lesní správy v Gengenbachu, Lahru, Baiersbronnu a Pfalzgrafenweileru hlásily rekordní ztráty na lesních porostech.

Následky řádění orkánu Lothar jsou v horách patrné dodnes. A to od katastrofy, mimochodem největší od roku 1878 (tzv. březnový orkán), uplynulo již 25 let! Jdete-li se třeba projít po hřebenech nad Baiersbronnem, v okolí hory Schliffkopf, nebo třeba do okolí hory Mooskopf, vidíte všude růst „mladý“ les. A nebo také nic. Ani po dlouhých letech od Lothara na mnoha místech v horách neroste nic „užitečného“. Jen tráva a křoví. Nemusíte být žádným expertem, aby jste nedokázali určit, kde všude Lothar „odlesnil“ hory. Ta místa jsou patrná ještě dnes. A rozsah na vás opravdu udělá dojem.

Když si to Lothar odfičel z hor pryč, nastala pro lesáky těžká „robota“. Toho dřeva, co museli uklidit. Tolik cest, které museli opravit. Polomy nemohly zůstat jen tak ležet; i dřevo je surovina a stojí nemalé peníze (však proto ty lesy také máme, nejenom pro modré oči turistovy). Pokud by nebylo včas uklizeno, hrozilo by jeho znehodnocení a tudíž i méně peněz za něj. Apropos peníze. Orkán byl pro majitele lesů (nejenom státních, ale i pro mnohé soukromé vlastníky) pohromou nejen ve zničeném majetku (který notabene nevyroste za rok), ale tratili i finančně. Takový nával dřeva na trh nutně devalvoval jeho cenu. A tak se ke škodám na lese přidaly i ty finanční. Pro mnohé z vlastníků to byla rána do vazu a konec jejich podnikání. I to měl na svědomí zpropadený Lothar.

Na světě je to tak zařízeno, že se příroda umí s následky živelných pohrom vypořádat sama. Ovšem nic už nebude jako předtím. Ráz krajiny se na mnohých místech Schwarzwaldu změnil. Sám si pamatuji na „šok“, když jsem někdy v roce 2018 projížděl údolím Mitteltal. Pohled na částečně odlesněné vrcholky hor mi připadal jako z apokalyptické vize světa. Tehdy jsem však o řádění orkánu Lothar neměl ani potuchy a v duchu jsem lál na dřeva chtivou společnost, jenž jde za svým přes mrtvoly, tedy vlastně přes padlé kmeny stromů. Člověk se holt stále učí.

V Čechách máme jedno staré dobré pořekadlo (úspěšně aplikované i na německé hory), že všechno zlé je k něčemu dobré. A na troskách starého, bují nový život. Náhle odlesněné rozsáhlé plochy většinou monokulturního smrku, nabídly přírodě možnost vrátit se zpět ke své rozmanitosti. Trochu vzletně (až greendealovsky) řečeno, prostě se příroda tam, kde jí byla ponechána volná ruka, vrátila zpět k mišungu lisnatých a jehličnatých stromů. Nový životní prostor dostali i vzácní živočichové a rostliny. Ale ani lesáci nepřišli zkrátka. Nově vzniklé plochy jim umožňovaly rozvíjet nové přístupy k lesnímu hospodářství, s přívlastky ekologičtější, k přírodě šetrnější či trvale udržitelnější. Nadvláda smrku tak dostala nějakou tu ranku do vazu.

I turista s modrýma očima si však přijde na své. Orkán ho „obohatil“ o nové zážitky ze Schwarzwaldu. Asi nejznámějším je „Lotharpfad“, tedy naučná stezka po stopách Lotharova řádění, která návštěvníka provede po dřevěných chodníčcích na ploše zhruba 10 ha místy, která jím byla fatálně zasažena a odlesněna. Stezka vám má ukázat, jak se příroda sama vypořádává s následky katastrofy, aniž by člověk musel hnout prstem. Byla zřízena v roce 2003 a patří k nejnavštěvovanějším místům severního Schwarzwaldu. Při hezkém počasí je taková procházka po ní spíše za trest, protože tu rozhodně nejste sami a úzké dřevěné chodníčky vám připadají spíše jako věčně ucpaná dálnice. Nachází se v nadmořské výšce přes 900 metrů a leží u přímo u „Schwarzwaldhochstraße“ („Schwarzwaldská vysohorská silnice“), mezi průsmykem Zuflucht a horou Schliffkopf. (O stezce jsem už psal v jiném článku).

Kromě naučné stezky (nově u ní vyrostla i malá interaktivní bouda budka) si návštěvník hor může Lotharovo řádění připomenout u různých památníků, které na katastrofu upomínají. Jsou rozesety všude po místech, kde se orkán nějak výrazně projevil. Tím asi nejznámějším památníkem je tzv. „Lothardenkmal“ na vrcholku Siedigkopf, na dohled od hory Mooskopf. I tady je při hezkém počasí narváno selfíček chtivými turisty. Ale přesto návštěva památníku stojí za to. Je tu opravdu krásný výhled do kraje.

Lothar je z hor už dávno pryč. Ale vzpomínky na něj tu zůstávají a při každém silnějším větru lidem připomínají: „Bacha, větru děšti stále poručit neumíte!“ Svatá pravda svatý Štěpáne. Tak na ten nový rok bez orkánů.