Článek
Konečně dovolená
S manželem jsme minulé léto konečně vyrazili na dovolenou. Několik let jsme nikde nebyli a proto jsme se na tuto dovolenou moc těšili. Rozhodli jsme se, že pojedeme do Chorvatska. Máme to tam rádi, lidé jsou milí a vlastně nám tam nic nechybí.
Ze začátku to bylo přesně podle představ. Vybrali jsme si menší městečko mimo velké turistické letoviska a oblíbená místa. Chtěli jsme si užít autentické Chorvatsko, domácí kuchyni a hlavně klid. Pronajatý apartmán byl krásný, pláž skoro bez lidí a bez nepořádku a místní byli opravdu přátelští. První čtyři dny byly úplně bez problému, ale potom se stalo něco, co nám zkazilo celou dovolenou.
Není lístek jako lístek
Ten večer jsme si vybrali restauraci ve které jsme za celou dobu ani jednou nebyli. Vypadala luxusně, stála na pláži, výhled na moře a dřevěné stolky se svíčkami. Prostě krása. Sedli jsme si a čekali, až nám přinesou jídelní lístky. U vedlejšího stolu seděli místní, podle jazyka a stylu mluvy jsme poznali, že jde o Chorvaty. Když jim číšník donesl lístky, letmo jsme zahlédli ceny. Vypadalo to v pohodě, přiměřeně. Ryby za cca 12 eur, těstoviny za 8.
O pár minut později nám donesli menu, které bylo i v češtině. Říkali jsme si, že je to milé, ale pak jsme si všimli něčeho zvláštního. Ceny byly jiné. Všechno o pár eur dražší. Ta samá ryba 18 eur a těstoviny 12. Zaraženě jsme se na sebe podívali. Manžel se zeptal číšníka, jestli se jedná o omyl. Číšník se usmál a řekl: „Pro turisty je jiný ceník. Vy si to můžete dovolit, ne?“ Zůstali jsme sedět s otevřenou pusou. Nešlo ani tak o ty dvě, tři eura navíc. Ale o princip.
Tak tohle ne
Nechtěli jsme dělat scény, takže jsme vstali a odešli. Venku jsme potkali jiný pár Čechů, kteří zažili to samé. Dokonce jsme se potom dozvěděli, že někteří restauratéři mají dvojí nebo dokonce trojí menu pro místní, pro „chudší“ turisty z východu a pak pro bohatší Němce.
Byli jsme zklamaní. Ne kvůli cenám, ale kvůli tomu, že přestali vidět člověka jako zákazníka a začali vidět jen jeho peněženku. S manželem nás to tak znechutilo, že jsme si řekli, že už do Chorvatska nikdy nepojedeme. Zbytek dovolené jsme tak nějak přetrpěli a těšili se domů.
