Článek
Kamarád ze školy
Byl to úplně obyčejný den. Uvařila jsem večeři, volám na syna, a on mi oznámí, že dnes pozval domů kamaráda ze školy. Nevadilo mi to, jsem ráda, že má přátele a kluk, kterého přivedl, působil mile. Představil se, sundal si boty, poděkoval za jídlo a choval se na první pohled slušně. Vypadal trochu plaše, ale kdo by taky nebyl nervózní, když sedí u stolu s cizí rodinou.
Bavili jsme se, jaký měli den, co bylo ve škole, jaké mají plány na víkend. A pak z něj, jen tak mezi řečí, vypadla věta, která mi úplně ztuhla krev v žilách. „Já sem k vám chodím i když tu nikdo není, že jo,“ řekl naprosto nevinně, jakoby mluvil o počasí. Syn se na něj okamžitě podíval s vytřeštěnýma očima a snažil se změnit téma. Jenže já tu větu slyšela moc dobře.
Proč k nám chodí
Zůstala jsem sedět s vidličkou v ruce a snažila se pochopit, co to právě řekl. „Co prosím?“ zeptala jsem se a snažila se, aby mi v hlase nezazněla panika. Kamarád se zarazil a evidentně si uvědomil, že plácnul něco, co neměl. Začal koktat, že jen někdy, když jsou se synem domluvení a že u nás je vždycky jen chvilku sám než syn dorazí.
Ukázalo se, že náš syn mu prý jednou půjčil klíč, aby si mohl něco u nás doma vyzvednout, a on si ten klíč potají ofotil. A pak se několikrát vloudil dovnitř, prostě jen tak, prý si pustil televizi, jedl naše jídlo a zase odešel. Byla jsem naprosto v šoku. Jednak z toho, že se cizí dítě bez dovolení potuluje po našem domě a jednak z toho, že si toho náš syn vůbec nevšiml nebo si toho všimnout nechtěl.
Tohle ne
Okamžitě jsem si vyžádala ten rezervní klíč zpátky a večer jsme si doma sedli ke stolu a měli opravdu dlouhou rodinnou debatu se synem. Na kamaráda jsem neměla zlost, spíš lítost. Mluvila jsem s jeho mámou, vysvětlila situaci a dozvěděla se, že se doma necítí dobře, často tam nikdo není, nebo je tam zle. Cítil se u nás bezpečně. Ale i tak existují hranice.
Změnili jsme zámky, syn dostal jasná pravidla a já jsem se poučila. Ne každá dětská návštěva je tak nevinná, jak se zdá. A jedna nevinná večeře může přinést zjištění, že o svém vlastním domově vlastně vůbec nic netušíte.
