Chtěla jsem si dát víno ve vlaku. Reakce spolucestujících mě zaskočila

Rozhodla jsem se, že pojedu na výlet. Jsem sama, takže to bylo poměrně jednoduché. Nahlásila jsem dovolenou na pátek a začala jsem vybírat, kam pojedu. Přemýšlela jsem, že bych i letěla letadlem, ale to mi přišlo zbytečné na prodloužený víkend. Nakonec jsem si řekla, že pojedu vlakem. Z Prahy se vlakem dostanete vlastně skoro všude. Budapešť byl ideální destinace. Vlak tam jede bez přestupů a cesta trvá něco kolem sedmi hodin. Bylo rozhodnuto. Těšila jsem se jak malá holka.

Zaplatila jsem si jízdenku s místenkou a začala balit. Moc věcí nepotřebuju, takže jsem se vlezla do takového většího batohu. Vybrala jsem si ubytování blízko centra a už jsem jen odpočítávala dny do odjezdu. Budapešť je přece krásný. V den odjezdu jsem ráno sedla do vlaku. Pustila písničky. Přečetla nějaké zprávy a kousek knížky. Ale moc to neubíhalo, teprve jsme byli v Brně. To nevydržím, pomyslela jsem si.

Objednala jsem si nějaké jídlo a u toho jsem si vzpomněla, že jsem si sebou zabalila i malou lahev vína. No co, mám přece dovolenou, tak proč si neužít cestu. Tím, že jsem jela ranním vlakem, tak většina obsazení vlaku byli lidé, kteří jeli asi pracovně. Košile, kvádra a slušivé halenky. A já v roztrhaných riflích a v mikině. Nevadí.

Rozhlédla jsem se okolo a řekla si, že se nebudu omezovat. Vždyť to nikoho nemusí zajímat ani pohoršovat, že si v 9 ráno dám skleničku vína. Otevřela jsem lahev a nalila si trošku do prázdného kelímku, ve kterém jsem měla vodu. Muž, který seděl naproti mě pozvedl obočí. Slečna na sedadle přes uličku se lehce pousmála. Začala jsem si připadat divně.

Vzala jsem kelímek a napila se. Slečna přes uličku na mě koukala a říká: „Tak tohle je super nápad.“, starší žena co seděla naproti ní tak pronesla: „Nemáte ještě jeden kelímek?“ a hlasitě se zasmála. Najednou jsem se cítila naprosto v klidu. Lidé kolem mě se usmívali a možná i trošku záviděli, že si popíjím v pátek ráno víno. Najednou se mě muž naproti ptá odkud mám víno a co je to za odrůdu. Byla jsem překvapená. Díky tomu nalitému pohárku se strhla skupinová diskuze. Najednou se všichni jak kdyby uvolnili a bavili se mezi sebou. Poprosila jsem stevarda o tři kelímky a byl tak ochotný, že mi je donesl. Každému jsem trošku nalila, aby mohli ochutnat. Byl to krásný okamžik a já si díky tomu uvědomila, že lidé k sobě stále mají blízko a jsou přátelští.