Článek
Oběd s kamarádkou
S kamarádkou jsme si chtěly zajít na oběd. Po dlouhé době volný den. Bylo krásně, svítilo sluníčko a já měla chuť na něco dobrého a lehkého. Vybraly jsme si hezkou restauraci v centru, která vypadala příjemně a taky měla pár vegetariánských jídel v nabídce. Nejsem vegetariánka celý život, ale maso už delší dobu nejím. Nikoho nepřesvědčuji, že by měl být taky vegetarián. Je to moje věc a taky nečekám, že mi budou tleskat, ale očekávám, že to lidé budou respektovat.
Sedly jsme si, prohlédly menu a já si objednala zeleninové kari s rýží. Číšník se zarazil, zasmál se a řekl: „A co k tomu? Maso tam fakt nechcete?“ S úsměvem jsem odpověděla, že ne, že to mám ráda takto. On na to jen pokrčil rameny a pronesl něco jako: „No, tak z toho bych se nenajedl.“ a zasmál se. Kamarádka se na něj podívala a já taky. Myslela jsem, že si dělá legraci. Jenže jeho tón nebyl moc vtipný.
Drzý číšník
Když se vrátil s objednávkou, položil přede mě talíř a sarkasticky dodal: „Tak tady máte svou rýži bez masa.“ Byla jsem zaskočená. Zmohla jsem se jen na tiché „děkuju“ a pak jsem si všimla, že se dívá po jiných hostech a nadzvedává obočí, jako by čekal, kdo se přidá k jeho posměchu. Nevěděla jsem, co říct. Ale kamarádka naštěstí nemá problém řešit nepříjemné situace. Klidným hlasem řekla: „Tohle je vaše práce? Shazovat hosty za to, co si objednají?“ Číšník se najednou zarazil a začal se vymlouvat, že to měl být jen vtip. Nevím. komu by tohle připadalo vtipné. Hosté kolem se na něj netvářili zrovna pobaveně.
Omluva od šéfky
Po chvíli k nám přišla vedoucí směny. Prý slyšela, co se stalo. Omluvila se, nabídla dezert zdarma a řekla, že si se zaměstnancem promluví. Nevím, co přesně mu řekla, ale potom už nás ten číšník neobsluhoval. Vlastně se na mě potom ani jednou nepodíval. A mě to už ani nezajímalo. Nešlo o jídlo ani o maso. Šlo o respekt. Každý máme právo volit si, co chceme jíst a nikdo nemá právo nás kvůli tomu shazovat. Příště si to kari dám znovu. A s klidem, protože všem může být jedno co jím.
