Článek
Začátky dospělosti
Mít dítě je radost i starost, to ví každý rodič. Ale až s dospělostí dcery jsme zjistili, jak těžké je najít hranici mezi pomocí a rozmazlováním. Vždycky jsme si mysleli, že jsme ji vedli k zodpovědnosti. Ve škole se učila dobře, chodila do kroužků, měla kamarády. Jenže když přišel čas postavit se na vlastní nohy, ukázalo se, že k tomu má hodně daleko.
Po maturitě si vzala rok „pauzu“. Chápali jsme to, chtěla si odpočinout, najít, co ji baví. Jenže pauza se protahovala, práce žádná, a u nás doma se začaly ztrácet peníze. Nejdřív pár stovek z peněženky, pak i větší částky z obálky na nájem. Vždycky měla výmluvu. „Nevím, kdo to byl.“ „Musela jsem si něco koupit.“ „Vrátím to.“ Jenže nevrátila nic.
Domluvy nezabraly
Snažili jsme se jí domluvit po dobrém. Vysvětlit jí, že už není malá a že peníze se neobjevují samy od sebe. Že je čas začít si něco vydělávat. Přikyvovala, slibovala, ale druhý den to bylo zase stejné. Nám mizely peníze, jí z pokoje přibývaly nové boty, kabelky a kosmetika.
Jednoho dne jsme s manželem rozhodli, že takhle to dál nejde. Nechtěli jsme ji vyhodit ani zničit vztah, ale musela pochopit, že z nás si bankomat dělat nebude. A tak jsme připravili malou lekci.
Všechny peníze jsme z domu schovali, zamkli jsme ložnici i skříň, kde jsme je dřív nechávali. Na její kartě jsme nechali jen pár stovek. A zároveň jsme jí oznámili, že pokud chce bydlet doma, bude se podílet na výdajích a že první nájem je splatný do konce měsíce.
Dopadlo to dobře
Nejdřív si myslela, že žertujeme. Pak přišla vzteklá fáze. Křik, že jsme nejhorší rodiče, že ji nemáme rádi, že ji chceme nechat na ulici. Vydrželi jsme. O týden později se vrátila domů s tím, že si našla brigádu v kavárně. První peníze přinesla s hrdostí a dokonce se omluvila.
Dnes už pracuje naplno a peníze si váží víc než dřív. A my jsme pochopili, že někdy musíte dítě nechat spadnout, aby se naučilo stát na vlastních nohou.
