Článek
Večeře u kamarádky
S Lenkou jsme se znaly roky. Pracovaly jsme spolu v jedné firmě, a přestože se pak naše cesty pracovně rozešly, zůstaly jsme v kontaktu. Vždycky působila spolehlivě, občas trochu roztěkaně, ale nikdy nic zvláštního. Když mě pozvala na večeři k sobě domů, brala jsem to jako milé gesto, chtěla mi ukázat nový byt a prý se i pochlubit kuchařským uměním.
Přinesla jsem láhev vína, usmály jsme se na sebe ve dveřích a já se těšila na pohodový večer. Byt byl pěkný, moderní, vše vypadalo na první pohled v pořádku. Povídaly jsme si, smály se a čekaly, až se dopečou těstoviny, které Lenka připravila.
Podezřelé injekce
V jednu chvíli odešla do koupelny a poprosila mě, ať podívám, jestli už to není hotové. Při tom jsem se natáhla do lednice pro vodu. Tam jsem si všimla plastové krabičky s lékařskými injekcemi. Nešlo o žádné vitaminy ani běžné léky, obal byl jasně označený jako „Midazolam – látka podléhající zvláštnímu režimu“. Znělo mi to povědomě. Věděla jsem, že se používá jako sedativum, ale zároveň že jde o látku, která bývá zneužívána, v některých případech i při trestné činnosti.
Zůstala jsem chvíli stát a nevěděla, co dělat. Bylo mi hloupé se v tom dál přehrabovat, ale zároveň jsem měla v hlavě tisíc otázek. Lenka se vrátila s úsměvem, jako by se nic nedělo. Já jsem se snažila dál normálně konverzovat, ale bylo znát, že jsem znejistěla.
Pravda
Po večeři jsem to nevydržela a zeptala se jí přímo, co má v lednici. Neuhýbala. Řekla, že to je jen na uklidnění, že to má od známého lékaře a že jí to pomáhá vypnout hlavu. Prý toho moc nenaspí a má úzkosti. Přiznala ale, že si to píchá sama, bez dohledu a bez skutečného předpisu.
Byla jsem v šoku. Měla jsem před sebou blízkou osobu, která zjevně čelí vážnému problému a maskuje ho jako něco běžného. Navrhla jsem, že jí pomůžu vyhledat odborníka. Odmítla. Prý to má pod kontrolou, ale nic pod kontrolou neměla. Mluvila rychle, ruce se jí trochu třásly, chvílemi byla podrážděná.
Pocit bezmoci
Druhý den jsem jí napsala dlouhou zprávu. O tom, že o ni mám strach, že si nemůže pomáhat takovými látkami, které jsou silně návykové. Odepsala mi stroze: „Buď mě ber takovou, jaká jsem, nebo si najdi jiné kamarádky.“
Našla jsem jiné, ale její číslo mám pořád v telefonu. A někdy přemýšlím, jestli je v pořádku nebo jestli to jednou dopadne mnohem hůř, než jak to začalo.
