Článek
Víkend na rybách
Můj muž je vášnivý rybář. Každé jaro a léto vyráží s partou kamarádů k řece nebo na přehradu. Obvykle se vrací za dva dny, unavený, smradlavý, ale spokojený. Vždycky mi říkal, že je to jeho způsob relaxace. Než jsme měli děti, jezdila jsem občas s ním, takže jsem věděla, jak to na těch výpravách vypadá.
Tentokrát to ale bylo jiné. Když mi v pátek večer oznámil, že jede s Milanem a Petrem na ryby, něco mi nesedělo. Neptal se, jestli máme nějaké plány, byl odtažitý a vyrazil ve spěchu. Nechtěla jsem být paranoidní, ale intuice mi našeptávala, že je něco jinak. V sobotu dopoledne mi napsal, že všechno probíhá skvěle, že mají klid a užívají si ticho u vody. Připojil i fotku, jak sedí u křesílka s prutem, v pozadí je les a voda. Na první pohled typická rybářská idylka. Jenže já se na tu fotku zadívala víc.
Omyl nebo záměr
Na levé straně snímku, u kufru auta, byl odraz ve skle. A v tom odrazu jasně ženská postava. Dlouhé světlé vlasy, postava, kterou jsem okamžitě poznala. Byla to Eva. Kolegyně z manželovy práce, se kterou jsem ho už několikrát viděla bavit a občas mi přišlo, že až moc důvěrně. Tvrdil, že si rozumí, ale jen v pracovní rovině.
Srdce se mi rozbušilo. Nešlo to popřít. Fotka, kterou mi poslal, nebyla omyl. On opravdu trávil víkend s někým jiným a myslel si, že na to nepřijdu. Napsala jsem mu hned zprávu: „Kdo je ta blondýna u auta?“ Dlouho neodpovídal, ale když konečně přišla odpověď přišla, byla krátká: „Vysvětlím ti to doma.“
Co teď
Doma se kroutil. Prý ji potkal náhodou, prý se jen stavila pozdravit, že to není tak, jak to vypadá. Ale už jsem mu nevěřila. Nešlo o samotnou fotku, ale hlavně mi šlo o to, že mi lhal. A lhal ještě tak blbě, že se prozradil sám.
Nevím, jestli měl poměr, nebo jestli si naivně myslel, že to nikdy neodhalím. Ale od té doby se mezi námi něco změnilo. Přišlo mi, že jsme se částečně odcizili. Celou dobu mi tvrdí, že mezi ním a Evou nic není, ale já nevím. Důvěra, která se buduje roky, zmizela kvůli jedné fotce a jednomu neuhlídanému detailu během vteřiny.
