Článek
Nejlepší kamarádky
S Andreou jsme se znaly přes patnáct let. Prošly jsme si spolu pubertou, rozchody, výškou, i první prací. Byly jsme si tak blízké, že jsme si říkaly věci, které jsme nikdy neřekly ani svým partnerům. Ona věděla, kdy jsem měla z něčeho radost, ale taky, kdy jsem na dně. A já si myslela, že jí můžu věřit ve všem.
Bylo u nás běžné, že jsme si půjčovaly věci. Někdy oblečení, někdy kosmetiku, výjimečně i nějaký doplněk, když se hodil k šatům na nějakou akci. Byla jsem naivní. Až moc důvěřivá, ale když máte někoho tak dlouho vedle sebe, ani vás nenapadne přemýšlet, jestli by vás mohl o něco vědomě připravit.
Fotka z dovolené
Letos v létě mi Andrea napsala zprávu z dovolené v Itálii. Prý se má krásně, skvělé moře, dobré jídlo a konečně vypíná hlavu. Poslala i pár fotek. Na jedné ležela na pláži, pod hlavou barevný modrý ručník, který si pamatuju, že měla už roky. Všechno vypadalo jako idylka. Až na jednu věc.
Na tom ručníku ležel náramek. Malý, jemný, zlatý, se specifickým zapínáním a dvěma drobnými srdíčky. A mně v tu chvíli ztuhla krev v žilách. Ten náramek byl můj. Nemohla jsem se splést, protože jsem ho dostala od babičky k osmnáctinám. Nikdy bych ho nikomu nepůjčila. Měla jsem k němu citový vztah a už pár měsíců jsem ho zoufale hledala. Myslela jsem, že jsem ho někde ztratila. Dokonce jsem se Andrey tehdy ptala, jestli o něm neví. Řekla, že ne.
Ukradla mi ho
Chvíli jsem jen zírala na fotku a nemohla uvěřit tomu, co vidím. Napsala jsem jí zprávu: „Ten náramek na fotce vypadá jako jeden, co mi chybí.“ Dlouho nic neodepisovala. Pak přišla odpověď, že si prý není jistá, odkud ho má, že ho jednou našla u sebe doma a že možná patří mně.
Po návratu mi náramek vrátila. Našla jsem ho v obálce ve schránce. A možná to bylo ještě horší než výčitky nebo slzy. Protože tím ukázala, že ví, co udělala, ale nestojí jí to ani za slovo. Od té doby jsme si nenapsaly. Občas ji vidím na sociálních sítích, jak se směje na nějaké akci, ale už to ve mně nic nevyvolává. Nezlobím se. Jen jsem pochopila, že některé vztahy mají datum spotřeby a když vyprší, je lepší odejít.
