Článek
Vánoční klasika
Pracuji ve firmě už několik let a podobné akce znám nazpaměť. Stejné místo, stejné řeči, stejné sliby, že to letos nepřeženeme. Atmosféra byla uvolněná, alkohol tekl proudem a lidé se smáli víc než obvykle. Nikdo neřešil pracovní hierarchii. Šéf byl jen další chlap se sklenicí v ruce.
Jeden kolega pil od začátku víc než ostatní. Nebyl agresivní ani hlučný, spíš přehnaně otevřený. Všichni jsme to brali jako součást večírku. Nikdo ho nebrzdil, nikdo ho neposlal domů. V určité chvíli se ale začal motat mezi lidmi a říkat věci, které by střízlivý člověk nikdy neřekl.
Okamžik, kdy se všechno zlomilo
Stála jsem kousek stranou, když se dostal k našemu šéfovi. Smáli se, padaly vtipy a pak to přišlo. Bez náznaku ironie pronesl, že šéfova žena je škaredá a že nechápe, jak s ní může být. V místnosti se rozhostilo ticho, které bylo skoro fyzicky cítit. Nikdo se nesmál. Nikdo to nebral jako vtip.
Šéf ale ani nezvýšil hlas. Jen se podíval, něco tiše řekl a odešel. Kolega se ještě chvíli smál, jako by netušil, co se právě stalo. Někteří lidé se začali vytrácet, jiní předstírali, že si ničeho nevšimli. Večírek skončil dřív, než měl.
Ráno plné napětí
Další den bylo v kanceláři nezvyklé ticho. Kolega přišel pozdě, očividně s kocovinou. Snažil se chovat normálně, ale bylo vidět, že si pamatuje aspoň část večera. Kolem poledne si ho zavolali do kanceláře vedení. Dveře se zavřely a zůstaly zavřené déle než obvykle.
Když vyšel ven, byl bledý a nemluvil. Jen si sbalil věci a odešel. Později se rozkřiklo, že dostal okamžitou výpověď. Ne za alkohol, ani za nevhodné chování. Ale za osobní urážku, která překročila hranici, která neměla být nikdy překročena.
Reakce kolektivu
Najednou jsme si všichni začali víc hlídat slova. Vánoční večírek přestal být nevinnou tradicí a stal se varováním. Nešlo o to, že by se člověk nemohl opít. Šlo o to, že některé věci se prostě neodpouštějí, ani když jsou vyslovené mezi řečí nad sklenicí vína.
Ještě dlouho potom se o tom mluvilo šeptem. Ne proto, že by to bylo tabu, ale protože si každý v duchu přehrával, co všechno už kdy řekl bez přemýšlení. Ten večer nám připomněl, že jedna věta může převážit roky práce a že alkohol jen vypíná brzdy, ale zodpovědnost zůstává.
