Článek
První setkání s mojí budoucí ostudou
Původně jsem měl v plánu koupit nějaký normální auto – nějakou nenápadnou oktávku nebo golfa, něco, v čem se můžeš ukázat, aniž by se na tebe všichni dívali jako na pacienta psychiatrický léčebny. Ale pak jsem narazil na Multiplu. Přesněji řečeno, na „to“, co někdo kdysi pojmenoval Fiat Multipla. A řeknu vám, láska na první pohled to nebyla. Spíš záchvat smíchu na první pohled.
Když jsem poprvé uviděl tu karoserii, říkal jsem si, že tohle snad ani není možný. Jak se tohle mohlo dostat přes designéry až na silnici, to dodneška nechápu. Auto, který vypadá, jako by se uprostřed zapomnělo nadechnout a nahoře ještě vyrostl divnej hrb navíc. Ale zároveň jsem se od něj prostě nedokázal odtrhnout. Jako když se díváš na fakt divnej film – víš, že je blbej, ale stejně musíš zjistit, jak to dopadne.
Každodenní život s Multiplou aneb pořád ve středu pozornosti
Když jsem tu zrůdnost poprvý přivezl domů, reakce byla přesně taková, jakou čekáš. Táta prohlásil, že jestli jsem chtěl přijet cirkusem, měl jsem to dát vědět dopředu, a kámoši doteď posílají memes s mým autem. Na parkovišti u obchoďáku na mě lidi regulérně zírají, někteří dokonce vytahují mobily, aby si mě vyfotili, asi jako kuriozitu pro kámoše. Multipla prostě dělá z obyčejný cesty pro rohlíky společenskou událost.
Jenže postupem času jsem zjistil jednu věc – že tahle krabice na kolech je neuvěřitelně praktická. Najednou zjistíš, že dovnitř nacpeš v klidu celou rodinu i s babičkou, psem a půlkou nábytku. Tři sedačky vpředu? Luxus. Už se nemusím hádat s partnerkou, kdo poveze její matku – teď se vejdeme všichni a ještě zbyde místo. A navíc, když máš auto takhle ošklivý, nějaký odřeniny a škrábance vůbec neřešíš.
Ošklivost jako životní filozofie
Nejdřív jsem si říkal, že jsem prostě blázen, když jsem si tu věc koupil. Ale ono to postupně dává smysl – díky Multiple jsem si uvědomil, že je úplně jedno, jak tvoje auto vypadá. Podstatný je, jaký ti přináší zážitky a jak se v něm cítíš. Jo, lidi se smějou. Jenže já se taky směju – hlavně když před obchodem vidím týpka s novou Audinou, jak se pomalu rozbrečí kvůli prvnímu škrábanci na laku. To mě fakt netrápí.
Takže jo, koupil jsem si nejhnusnější auto na světě a neměnil bych. Multipla totiž ukázala, že důležitější než povrch je, jak si užíváš to, co máš. A já si to užívám každý den. I s tím, že jsem občas trochu za blázna.
