Článek
Firemní benefit
Home office jsem brala jako běžnou součást dnešní doby. Sama jsem občas pracovala z domu, takže když manžel začal tvrdit, že má nové pracovní podmínky a může zůstat doma, nijak mě to nepřekvapilo. Vysvětloval, že firma podporuje flexibilitu a že tak ušetří čas za dojíždění. Připadalo mi to dokonce praktické.
Jenže po několika týdnech jsem si začala všímat zvláštností. Manžel se ráno sice posadil k notebooku, ale místo pracovních hovorů jsem slyšela hlavně hudbu. Občas jsem zaslechla smích a když jsem se zeptala, s kým mluví, odbyl mě, že jde o kolegu. Přitom sluchátka měl často sundaná a žádný hovor neprobíhal.
Překvapení na gauči
Jednou jsem se vrátila domů z práce dřív. Očekávala jsem, že ho najdu ponořeného do tabulek a emailů. Místo toho jsem vešla do obýváku a zůstala stát. Na obrazovce běžel film, manžel se rozvaloval na gauči v teplákách, před sebou chipsy a pivo. Vedle notebooku měl jen otevřený excel s prázdnou tabulkou.
Nejdřív jsem si myslela, že má prostě volnější chvíli. Jenže když jsem začala pátrat dál, zjistila jsem, že tohle je jeho „home office“ skoro každý den. Ráno po mém odchodu si pustil televizi, hrál hry nebo spal. Odpoledne, než jsem se vrátila, rychle otevřel notebook, aby vypadal, že pracuje. Když jsem ho s tím konfrontovala, tvářil se, že o nic nejde. Prý práci zvládne udělat večer nebo ráno, že má vše pod kontrolou. Jenže časem vyšlo najevo, že své úkoly často neodevzdával a dokonce si začal vymýšlet výmluvy na neexistující problémy s internetem.
Návrat do reality
Zůstala jsem beze slov, protože jsem čekala, že home office znamená zodpovědnost a důvěru. Místo toho jsem zjistila, že manžel tráví celé dny nicneděláním a lhaním. Byl to šok, který otřásl nejen důvěrou v něj jako partnera, ale i v něj jako člověka schopného fungovat. Po dlouhých rozhovorech jsme se rozhodli, že to takhle dál nejde. Buď se vrátí do kanceláře, nebo si bude muset najít jinou práci.
Naše manželství dostalo trhlinu, protože jeho lhaní se netýkalo jen práce, ale zpochybnilo i upřímnost mezi námi. Dodnes mám v hlavě obraz „pracovního dne“, kdy místo home office probíhal gauč, chipsy a pivo. A pocit, že jedna malá lež dokáže úplně změnit pohled na člověka, se mnou zůstane ještě dlouho.
