Článek
Sama na všech akcích
Od začátku našeho vztahu bylo jasné, že jsme rozdílní. Já měla ráda lidi, večírky, oslavy, zábavu. Manžel naopak tvrdil, že mu společnost nedělá dobře a že je raději doma v klidu. Respektovala jsem to. Myslela jsem, že je prostě introvert a brala jsem za samozřejmost, že na rodinné akce či firemní večírky chodím sama. Časem mi to ale začalo vadit.
Byla jsem ta, která všem vysvětlovala, proč můj muž nikdy nepřijde. Pokaždé jsem musela hledat omluvy nebo spíš výmluvy, že má moc práce, že není ve své kůži, že prostě nechce. Jenže pravda byla úplně jinde, a já ji odhalila naprosto nečekaně. Jednou mě pozvala kolegyně na ples. Prosila jsem manžela, ať jde se mnou, ale opět odmítl. Když jsem se vrátila domů dřív, než čekal, byla jeho bunda pryč. Telefon nezvedal. Instinkt mi napověděl, že něco nesedí.
Není doma
Následující dny jsem si začala více všímat jeho chování. Zmizel pokaždé, když byla nějaká větší akce. Tvrdil, že je doma, ale nebyl. Nakonec jsem si zjistila. , že se pohybuje v jedné kavárně ve městě. Vyrazila jsem tam s bušícím srdcem a uviděla ho. Seděl u stolu, smál se a objímal ženu, kterou jsem neznala. Nebylo to poprvé, znali se až moc dobře.
V tu chvíli mi došlo, že jeho odmítání společnosti nemělo nic společného s tím, že je introvert. Společnost mu nevadila, jenom ji sdílel s někým jiným. Když jsem ho doma konfrontovala, chvíli zapíral, ale pak přiznal, že už několik let udržuje paralelní vztah. Že prý se mnou nikam nechodil, protože se bál, že by se oba světy propojily a pravda vyšla najevo.
Konec
Měla jsem pocit, že se mi zhroutil celý život. Najednou jsem si uvědomila, že všechny ty večery, kdy jsem seděla sama doma a myslela si, že mám manžela samotáře, byly jen krytím pro jeho lži.
Rozvod byl těžký, ale nevyhnutelný. Ztratila jsem důvěru i iluze. Zůstalo mi jen vědomí, že jsem roky žila po boku člověka, kterého jsem ve skutečnosti vůbec neznala. A pokaždé, když slyším někoho říkat, že „nemá rád společnost“, se mi vybaví, jak moc může být tato věta jen obyčejným alibi.
