Článek
Náš pes Ben
Máme malého psa, Bena, je to kříženec, hodný, mazlivý, naprosto nekonfliktní. Nikdy neměl problém s lidmi. Všichni sousedé ho mají rádi, hlavně děti a on má rád všechny. Když někdo přijde k brance, zaštěká, ale jen krátce a většinou vítá každého s vrtícím ocasem. Až na jednoho člověka – našeho souseda z vedlejšího domu.
Začalo to nenápadně, ale postupně se z toho stala klasika. Vždycky když soused šel kolem plotu, náš pes doslova šílel. Štěkal, vrčel, někdy dokonce skákal na branku. Nešlo ho uklidnit. Zkoušela jsem ho odvést, okřiknout, odměňovat, když byl potichu. Nic nefungovalo. Jakmile zahlédl souseda, bylo zle. Snažila jsem se to vysvětlit, třeba má na sobě nějaký zápach, který mu vadí, ale nepřišla jsem na nic. Se sousedem jsme nikdy neměli problém. Klidný pán kolem šedesátky, zdravil mě, občas prohodil pár slov přes plot.
Kde je problém?
Po pár týdnech mi soused řekl, že by bylo dobré, kdybych s tím něco dělala. Prý ho to ruší. Trochu mě to zamrzelo, ale chápala jsem ho. Snažila jsem se situaci řešit, i když bez výsledku. Pak už semnou soused přestal mluvit úplně a jen na mě házel pohledy, když procházel. Měla jsem z toho špatný pocit, ale nevěděla jsem, co s tím.
Uběhlo dalších pár týdnů. Jedno odpoledne jsem přišla dřív domů a slyšela divný hluk ze zahrady. Pes štěkal, ale jinak než obvykle, byl to takový ten agresivní štěkot. Otevřela jsem dveře na zahradu a viděla souseda, jak přes plot hází něco malého. Neviděl mě a hned jak to hodil, tak se otočil a šel do domu. Šla jsem k plotu. Na zemi byl kousek rohlíku s kovovou sponkou uvnitř.
Tohle jsem od něj nečekala
Nechtěla jsem hned dělat scény, ale sebrala jsem tu housku, vyfotila ji a zabalila do sáčku. Psa jsem pro jistotu vzala domů. Doma jsem si sedla k počítači a zjistila, že takové návnady se běžně používají k otrávení nebo zranění psů. Další den jsem šla za sousedem a zeptala se ho napřímo. Nejdřív zapíral, ale pak se začal rozčilovat, že „pes mu ničí nervy“ a že „se jednou neudržel“. Ani slovo o omluvě. Přemýšlela jsem nad tím, co řekl… „jednou“. Co když to nebylo jednou? Co když je to právě ten důvod, proč ho pes nemá rád? To se ale asi nedozvím.
Podala jsem oznámení na policii. Nešlo mi o pomstu, ale o ochranu. Nejen našeho psa, ale i ostatních zvířat v okolí. Soused už skoro nechodí kolem našeho plotu. A pes? Ten se od té doby trošku uklidnil. Občas když souseda zpozorní, tak jde vidět, že není ve své kůži, ale dá se to zvládnout.
