Článek
Klasická káva u kamarádky
S mojí kamarádkou se známe skoro 50 let. Byly jsme nejlepší kamarádky a měly jsme k sobě vždycky blízko. Povídání u kávy, společné nákupy, občas výlet. Tentokrát mě pozvala k sobě domů na kafe a něco sladkého. Prý upekla nový dortík a těší se, jak mě pohostí. Přinesla jsem víno, kytku a dorazila s dobrou náladou.
Po kávě přinesla na stůl malý dortík. Vypadalo to jako domácí řezy – čokoláda, krém, piškot. Kousek jsem si vzala, ale než jsem ho stačila ochutnat, všimla jsem si něčeho zvláštního. Na spodní vrstvě bylo něco zeleného. Jemné chloupky. Přiblížila jsem k tomu obličej a bylo mi jasné, že se jedná o plíseň. Zůstala jsem lehce zaražená a pak řekla naprosto klidně: „Hele, nechci být nevděčná, ale tohle vypadá, že už je trošku zkažený.“
Reakce, jakou jsem nečekala
Stalo se to asi všem. Někdy prostě se buchta zapaří a plíseň tam je skoro okamžitě. Místo smíchu nebo omluvy se kamarádka okamžitě urazila. Vytřeštila oči, zvedla obočí a řekla: „To jako myslíš vážně? Já se tady snažím, peču, hostím tě a ty mi to takto shodíš?“ Řekla jsem, že to není myšleno zle, jen jsem si toho všimla a nechci to jíst. Ale ona už mě vůbec neposlouchala. Zvedla se a pronesla: „Víš co? Jestli ti to tady tak vadí, tak klidně běž.“ Myslela jsem, že si dělá legraci. Nedělala. Nehodlala jsem tam sedět, když mě tam evidentně nechtěla.
Konec přátelství kvůli dortu?
V tu chvíli jsem nevěděla, jestli mám být víc překvapená nebo uražená. Vzala jsem si věci a odešla. Skoro jsme se ani nerozloučily. Večer jsem jí napsala zprávu, že mě celá situace mrzí, ale že jsem přece nemohla sníst plesnivý zákusek jen kvůli dobré atmosféře. Ještě jsem jí napsala, že to opravdu nebylo myšleno zle. Myslela jsem, že po těch letech co se známe se tomu společně zasmějeme, ale opak byl pravdou. Odpovědi na sms jsem se nedočkala. Nečekala jsem, že kvůli jedné poznámce přijdu o kamarádku. Nechtěla jsem ji urazit. Ale možná jsme si nikdy nebyly tak blízké, jak jsem si myslela.
