Článek
Nejhodnější pes
Náš Max byl vždycky klidný a přátelský pes. Znali ho všichni v ulici, starší labrador, kterého se nebály ani malé děti. Nikdy na nikoho nezavrčel, každého přišel olíznout a s každým si chtěl hrát. O to divnější nám připadalo, když poslední týdny začal zběsile štěkat pokaždé, když kolem našeho plotu šly děti ze školy.
Nejdřív jsme si mysleli, že ho jen rozčiluje jejich hluk a běhání a tak jsme ho napomínali, odtahovali a snažili se ho uklidnit. Jenže čím víc jsme ho kárali, tím víc byl neklidný a pokaždé, když začalo zvonit na konci vyučování a objevily se děti na chodníku, už stál u plotu a začal štěkat a skákat jako smyslů zbavený.
Co to tam hodil
Jeden den jsem šla ven pro poštu a všimla si, že Max znovu stojí u plotu, zježený a vrčí. Přes plot jsem zahlédla skupinku kluků, kteří kolem procházeli a něco si šeptali. Když už byli skoro u rohu ulice, jeden z nich se otočil a k mému zděšení jsem viděla, jak rychle hodil přes plot něco do naší zahrady.
Max okamžitě běžel k místu, kde to spadlo, a začal do toho ňufat a škrábat. Když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že je to roztržený sáček se zbytky jídla a cigarety. Zmateně jsem se rozhlédla a všimla si, že na trávě už leží několik podobných papírků, vajglů a dokonce i střepy.
Začala jsem mít podezření. Další den jsem si nastavila budík tak, abych byla venku ještě před tím, než půjdou děti ze školy kolem. A vyplatilo se, tentokrát jsem viděla, jak jeden z kluků vytáhl ze kapsy zapalovač a sáček a chtěl ho opět hodit přes plot. Tentokrát jsem na něj zakřičela a on se lekl, že mu to vypadlo na chodník.
Volám policii
Sebrala jsem sáček, ve kterém byly nejen zbytky cigaret, ale i malé sáčky s bílým práškem. V tu chvíli mi zatrnulo. Okamžitě jsem zavolala manžela a ten neváhal a kontaktoval policii. Policisté přijeli ještě ten den a prohlédli zahradu. Našli další schované sáčky mezi keři a vysvětlili nám, že si zřejmě naše zahrada udělali mladíci jako úkryt na své zásoby.
Max na to reagoval už dávno, ale my jsme nepochopili, že nás svým štěkotem varuje. Dnes už na děti znovu neštěká. A já mu pokaždé, když mu dám pamlsek, v duchu poděkuju, že nám otevřel oči dřív, než by se mohlo stát něco opravdu vážného.
