Článek
Co jsem si to donesla domů?
Měla jsem za sebou nepříjemné vyšetření u zubařky a jediné, na co jsem myslela, bylo, jak co nejrychleji zmizet. Popadla jsem kabát z věšáku, který vypadal přesně jako ten můj – tmavě modrý, s páskem v pase, stejný střih. Oblékla jsem ho, natáhla šálu a zamířila na zastávku.
Až doma jsem si všimla něčeho zvláštního. Kapsy byly trochu jinak ušité, uvnitř hladká látka, kterou jsem u svého kabátu neměla. Potom jsem nahmátla něco tvrdého ve vnitřní kapse kabátu. Vytáhla jsem peněženku – koženou, krásně zachovalou, ale rozhodně ne moji.
Nemilá návštěva
Otevřela jsem ji a v tu chvíli mi bylo jasné, že jsem si omylem vzala cizí kabát. Uvnitř byla občanka starší paní a obálka plná peněz, možná kolem čtyřiceti tisíc korun. Vzpomněla jsem si, že v čekárně seděla paní v podobném kabátu, ale byla to jen letmá myšlenka. Ihned jsem volala na kliniku, jenže už měli zavřeno. Říkala jsem si, že ráno kabát vrátím. Ale situace nabrala jiný směr, než jsem čekala.
Asi za dvě hodiny zazvonil zvonek. Za dveřmi stáli dva policisté. Řekli mi, že přijali oznámení o podezření na krádež. Ukázali mi záznam z bezpečnostní kamery v čekárně. Na záznamu bylo vidět, jak si beru kabát a odcházím. Ta starší paní to mezitím nahlásila, protože se domnívala, že jí někdo věci úmyslně vzal.
Už jsem se bála, že půjdu do vězení
Musela jsem na stanici. Tam jsem celou situaci vysvětlila, ukázala peněženku, peníze i doklady. Policisté byli korektní, ale chvíli to bylo nepříjemné, protože jsem si trošku připadala jako zloděj, i když jsem nic neukradla. Naštěstí všechno dobře dopadlo. Paní si přišla pro své věci, poděkovala mi, a dokonce se mi omluvila, že to vzala tak zhurta. Řekla, že ty peníze měla připravené na zubní implantáty, a když je nenašla, zpanikařila.
Vlastně to všechno dopadlo dobře, ale řeknu vám, že ten pocit už nechci nikdy zažít. S paní jsme si po nepříjemném setkání zašli na kávu a nakonec jsme tomu společně zasmáli.
