Článek
Nečekaný přesun
V naší firmě jsem pracovala šest let. Byla jsem loajální, spolehlivá, často jsem zůstávala přesčas a dokázala zvládnout i krizové situace, kdy ostatní propadali panice. Proto mě hodně překvapilo, když si mě šéf zavolal a oznámil, že mě z provozních důvodů přesouvají na jinou pobočku a do úplně jiného města.
Vše mi podal jako nevyhnutelné opatření, prý jde o optimalizaci týmu a vyrovnání počtu pracovníků. Nedal mi žádný prostor pro diskusi. Byla jsem zklamaná. Měla jsem pocit, že moje práce i nasazení jsou tímhle rozhodnutím úplně přehlíženy. Měla jsem rodinu, hypotéku a nechtěla zůstat bez příjmu, takže jsem nabídku přijala. Řekla jsem si, že to zvládnu a že to třeba bude nová výzva.
Proč já
Na nové pobočce jsem si zvykla, ale pořád mi to v hlavě vrtalo. Vedení tam o mém příchodu vědělo jen pár dní dopředu, kolegové byli překvapení a nikdo netušil, proč přesouvají právě mě. Jedna nová kolegyně mi dokonce řekla: „Slyšeli jsme, že u vás v Praze to bylo docela ostré, že?“ Nechápala jsem, co tím myslí.
Až o několik týdnů později mi bývalá kolegyně z původní pobočky zavolala a sdělila mi, co se mezitím provalilo. Můj šéf měl údajně krátký románek s jednou kolegyní, který skončil hádkou. Já si potom vzpomněla, že jsem šéfa viděla jednou s tou kolegyní, kdy měli poměrně divokou výměnu názorů, ale ani na okamžik mě nenapadlo za tím vidět něco víc. Asi mu očividně vadilo, že bych mohla něco říct.
Končím
Když jsem se to dozvěděla, naštvalo mě to. Nejen proto, že se mnou nikdo nejednal na rovinu, ale i kvůli té manipulaci. Ale zároveň mi to otevřelo oči. Neměla jsem v té firmě už co dělat. O pár měsíců později jsem dala výpověď, přijala nabídku u konkurence a ještě s lepšími podmínkami a v týmu, kde se ke mně od začátku chovali férově.
Dnes jsem za tu zkušenost vlastně ráda. Naučila mě poznat, kdo si moji loajalitu zaslouží a kdo ji bere jen jako nástroj, jak si vyřešit vlastní problémy. A hlavně mě ta zkušenost naučila vážit si věcí, které mi nabídla nová práce.
