Článek
Začalo to nevinně
Nejsem žádná konfliktní osoba, vážně. Věci se snažím řešit v klidu, většinou i s úsměvem. Ale když vám někdo každej večer pálí cigára přímo pod nos, a vy si místo relaxu u sklenky vína připadáte jak v kuřárně z devadesátek, začne vám prostě rupat v kouli.
Můj balkon byl vždycky moje malá oáza. Květiny, svíčky, levandulový difuzér, no znáte to. Jenže asi měsíc zpátky se ke mně začal linout pravidelný oblak cigaretovýho kouře z toho vedlejšího. Soused. Jméno neznám, ale vím, že má žabky, posiluje a poslouchá techno. Každej večer po osmé – jak hodinky. Já s talířem těstovin a on s Marlborama.
Ze začátku jsem si říkala – hele, má právo si zakouřit. Já mám zas právo bejt venku. Ale když se mi už třetí večer udělalo špatně z jídla, jak mi ten smrad seděl v nose, přešlo mě chápání.
Pokus o mír
Zkoušela jsem to řešit lidsky. Fakt jsem se snažila. Jedno odpoledne jsem ho potkala u schránek a úplně v pohodě mu říkám, jestli by nemohl zkusit kouřit trochu jindy nebo víc u zábradlí. Jenže on jen kývl a řekl „Jo, jo, nějak to vymyslím,“ což je český pro „vůbec mě to nezajímá“. Večer na to si zapálil ještě dřív než obvykle.
Dva týdny jsem se dusila a plánovala různý pasivně-agresivní akce. Cedulky, sprej proti zápachu, květináč na hraně. Ale pak mě napadlo něco lepšího. Mám klimatizaci. Vývod zrovna směrem na jeho balkon. A jelikož máme pěkný vedra, nebylo těžký pustit ji na maximum. Horký vzduch mu foukal přímo do ksichtu. A já? Já si poprvé po týdnech dala těstoviny bez popela v nose.
Co se změnilo a proč je teď klid
První večer klimatizace ho zaskočil. Vyšel s cigaretou, dostal do obličeje proud teplýho vzduchu a zase zalezl. Nezvyklý ticho. Druhej den se to opakovalo. Třetí den už ani nevyšel.
Nešlo mi o pomstu. Vážně ne. Jen jsem chtěla bejt na svým balkoně jako dřív. Možná to nebylo dospělý řešení, ale bylo funkční. A světe div se – od té doby máme s tím člověkem zvláštní tiché příměří. Já neřeším, co dělá u sebe doma, on zas nekouří na balkoně. Možná přešel na elektronku. Nebo si prostě zvykl, že balkon už není jen jeho. Každopádně – těstoviny chutnají zase jako těstoviny. A klimatizaci teď pouštím jen, když je vedro.
Možná to chce jen trochu důvtipu. A odvahu dát horkému vzduchu šanci.
