Článek
U nás se nekrade
Bydlíme v domě se čtyřmi byty a i když nejsem se všemi sousedy v neustálém kontaktu, snažím se udržovat dobré vztahy. S jedním sousedem, panem Jandou, to ale bylo vždy trochu napjaté. Nikdy se neusmál, málokdy pozdravil, ale neřešila jsem to. Až do dne, kdy zazvonil u našich dveří s naštvaným výrazem a obvinil mě, že jsem mu ukradla balík.
Zůstala jsem v šoku. Tvrdil, že mu měl přijít cenný balíček a že podle sledování už byl doručen. Doručovatel prý uvedl, že ho zanechal u dveří. Jenže balík zmizel a pan Janda si byl jistý, že jsem ho musela sebrat já. Prý mě viděl toho dne na chodbě, což byla pravda. Šla jsem zrovna vynést odpadky. Nic jsem ale neviděla, natož brala.
Křivé obvinění
Jeho slova mě dost rozhodila. Začala jsem přemýšlet, jestli nemůže jít o nedorozumění. Možná balík převzal někdo jiný? Možná ho kurýr ani skutečně nepoložil ke dveřím? Když jsem mu to řekla, jen mávnul rukou a opakoval, že všichni víme, jak to chodí.
Následující den jsem se rozhodla jednat. V domě máme kameru u hlavního vchodu. Zaplatili jsme ji společně právě kvůli podobným situacím, i když si tehdy pan Janda myslel, že je to zbytečné. Dohodla jsem se s druhým sousedem, který má přístup ke záznamům, a prošli jsme dané časové okno.
Skrytá pravda
Kamera zachytila kurýra, jak pokládá balík před dveře pana Jandy. Jenže o dvě minuty později šla kolem úplně jiná sousedka z vedlejšího vchodu paní Nováková. Balík si prohlédla, chvilku váhala a pak ho rychle vzala a zmizela. Důvod? Prý chtěla, aby balík někdo neukradl a chtěla ho později vrátit.
Záznam jsem nechala přehrát panu Jandovi. Ani se neomluvil. Jen řekl, že těch balíků je dneska tolik, že se člověk snadno splete a odešel. Přesto jsem byla ráda, že jsem měla důkaz a že z toho nakonec nevyšlo moje jméno pošpiněné. Od té doby si dáváme na chodbě větší pozor. A i když se s panem Jandou dál míjíme beze slov, alespoň už ví, že obviňovat druhé bez důkazů se může snadno obrátit proti němu.
