Článek
Strom po dědovi
Naše zahrada byla pro mě víc než jen kus pozemku. Byla to oáza klidu, místo, kde jsem trávila víkendy s rodinou, pila kafe na lavičce a koukala do korun staré jabloně, kterou zasadil ještě můj děda. Ten strom byl součástí rodinné historie. Nikdy by mě nenapadlo, že o něj přijdu kvůli svévolnému rozhodnutí člověka, který bydlí o dva metry dál.
Jednoho dne jsme se vrátili z víkendu mimo město a zůstali stát v šoku. Strom byl pryč. Kmen ležel na zemi, větve roztahané po trávníku, a za plotem seděl spokojený soused, který si očividně odškrtl úkol dne. Když jsme se ho šli zeptat, co to jako mělo znamenat, s naprostým klidem prohlásil, že strom mu stínil výhled a listí padalo na jeho pozemek. Prý to bral jako službu oběma stranám.
Když on takhle, tak my taky
Žádná omluva ani žádná snaha cokoliv napravit. Jen arogance a přesvědčení, že má právo zasahovat do cizího majetku. Volali jsme policii. Nahlásili jsme škodu, ale než se úřední kolečko rozběhlo, museli jsme se dívat na zničený kus naší zahrady a dusit v sobě vztek.
A tak jsme se rozhodli, že pokud se náš soused chová jako bezohledný ničitel, nebudeme na něj dál hrát slušnost. Začali jsme jednat přesně podle pravidel, ale důsledně. Každý jeho přestupek jsme fotili. Hlášení o hlučné sekačce v neděli dopoledne, o pálení listí bez povolení, o nevhodném uskladnění stavebního materiálu za plotem. Všechno šlo na obecní úřad i úřad životního prostředí.
Stálo to za to
Do tří měsíců měl na krku několik kontrol. Musel odstranit černou stavbu, pokutu zaplatil za nedovolené úpravy na pozemku a obec mu zamítla žádost o rozšíření vjezdu. Na všechny strany narážel na zdi, které si sám postavil. Začal se chovat opatrněji, ale to hlavní jsme si zajistili. U nás už nikdo přes plot nebude nic dělat.
Párkrát jsme se potkali na ulici a já si neodpustila trošku posměvačné otázky. Co u vás dělali úředníci? Asi pochopil, že za to můžeme my nebo v to aspoň doufám, protože z nás nikdo blbce dělat nebude.
