Článek
Když padla řeč na účty
Naše sousedka je pověstná tím, že má přehled o všem, o slevách, energiích i akcích v obchodech. Když jsem ji potkala na chodbě, zrovna platila účty. Jen tak mezi řečí zmínila: „Já mám internet za tři sta měsíčně, to je dneska výhra.“
Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. „Tři sta? Já platím skoro dvanáct stovek!“ Usmála se. „To budeš mít starý tarif. Já jsem jim zavolala a řekla, že jinak přejdu ke konkurenci. Hned mi dali novou nabídku.“
Ve mně to začalo vřít. Platím čtyřikrát tolik za tu samou službu? Okamžitě jsem si řekla, že to tak nenechám.
Jdu volat
Jakmile jsem přišla domů, vytáhla jsem smlouvu a vytočila číslo poskytovatele. Po několika minutách se ozval unavený hlas operátorky. „Dobrý den, jak vám mohu pomoci?“ „Chtěla bych zrušit internet,“ spustila jsem. „Platím dvanáct set, zatímco sousedka má ten samý za tři sta. Takže buď mi dáte lepší tarif, nebo odcházím.“
Na druhém konci bylo ticho. Pak se operátorka zeptala: „Můžu se podívat na váš tarif? Možná pro vás máme novou nabídku.“ „Já neříkám možná,“ přerušila jsem ji. „Buď slevu, nebo jinou firmu.“
Obrat
Najednou se všechno dalo do pohybu. „Vidím, že jste u nás už osm let,“ řekla. „Máme pro věrné zákazníky speciální program. Pokud přejdete na nový tarif, budete platit… 349 korun měsíčně.“ Musela jsem se usmát. „To zní skoro jako sousedčina cena.“
Za deset minut bylo hotovo. Žádné hádky, žádné výmluvy, stačilo pohrozit odchodem a najednou to šlo. Po skončení hovoru jsem si sedla a spočítala, kolik ušetřím. Během roku skoro deset tisíc korun.
Zadostiučinění
Druhý den jsem ji potkala u výtahu. „Tak co, volala jsi?“ ptala se s úsměvem. „Volala,“ odpověděla jsem vítězoslavně. „Mám to za tři sta čtyřicet devět. A ještě mi poděkovali, že zůstávám věrná.“ Rozesmála se. „Vidíš? Musíš jim dát pocítit, že si tě musí zasloužit.“
Od té doby jsem zjistila, že s firmami je to jako se vztahy, když se neozvete, berou vás jako samozřejmost. Ale když ukážete, že máte na výběr, najednou si vás začnou vážit.
