Článek
Výlet do Německa
Byl krásný podzimní víkend a s manželem jsme si řekli, že si uděláme malý výlet. Do Německa to máme kousek, a tak jsme chtěli strávit den poznáváním, ochutnat něco místního a nakoupit pár drobností. Všechno vypadalo ideálně, počasí přálo, cesty prázdné, nálada skvělá.
Zastavili jsme se v malém městečku nedaleko Drážďan. Působilo útulně, lidé posedávali v kavárnách, v pekárně voněly preclíky a vzduch měl ten typický podzimní klid. Jenže idylka netrvala dlouho.
Nečekaná kritika
Zastavili jsme se v menším obchodě se suvenýry. Chtěla jsem koupit hrníček s nápisem Deutschland, manžel si prohlížel pohledy. Prodavačka, asi padesátnice, se na nás nejdřív mile usmála, ale jakmile zaslechla, že mluvíme česky, úsměv zmizel.
„Odkud jste?“ zeptala se anglicky. „Z Česka,“ odpověděla jsem s úsměvem. Zamračila se. „Aha… no, to tady moc lidí rádo neslyší.“ Zůstala jsem stát jako opařená. „Promiňte?“ „Češi,“ mávla rukou, „vždycky smlouvají, dělají nepořádek a myslí si, že všechno znají líp. Tady si o vás lidé moc hezké věci nemyslí.“
Skutečnost
Nevěděla jsem, co říct. Manžel stál vedle mě a bylo na něm vidět, že se mu vaří krev.
„To mě mrzí,“ řekl klidně. „My jsme přijeli jen utratit peníze a udělat si hezký den, ne hádat se.“
Prodavačka pokrčila rameny. „Já jen říkám, jak to tady je.“ Vzala jsem hrníček, položila ho zpátky na pult a řekla: „Tak to raději nakoupíme jinde.“ Zůstala stát bez odpovědi, zatímco jsme odcházeli. Venku bylo ticho. I mě mrzelo, jak snadno dokáže pár vět pokazit náladu.
Zdání klame
Naštěstí jsme se nenechali odradit. O pár ulic dál jsme narazili na malou kavárnu. Majitel, starší pán, nás přivítal s úsměvem a když slyšel, že jsme z Česka, hned se rozpovídal: „Já byl v Praze! Krásné město, skvělí lidé.“ Udělalo mi to dobře. Najednou jsem si uvědomila, že jeden nepříjemný člověk neznamená celý národ.
Cestou zpět jsme s manželem mlčeli. Nakonec řekl: „Víš, někdy stačí jeden předsudek, aby se pokazil celý den.“ A měl pravdu. Dnes, když si na ten výlet vzpomenu, nevidím už jen tu nepříjemnou prodavačku, ale i milého kavárníka, který nám vrátil chuť věřit, že lidé jsou všude stejní, jen někteří zapomněli, jak se chovat.
