Článek
Nechci chodit cvičit jako pytel brambor
Nosím upnuté oblečení, protože se v něm dobře cvičí. Protože mi v něm není horko. Protože mi nikde nic neplandá, protože si chci vidět na postavu, když cvičím. A ano, protože se v tom cítím dobře. Není to žádné módní prohlášení. Nechci při dřepování řešit, jestli mi legíny sjíždějí nebo jestli mi triko leze přes hlavu. Chci jen odcvičit svoje a jít domů.
Ale co mě vytáčí, je pocit, že ať si vezmu cokoli, stejně jsem jen „ta holka, co cvičí v těsným“ a musím čelit pohledům, který nejsou zrovna přátelský nebo neutrální. A teď nemyslím jednorázovej pohled, ale to neomalený zírání, kdy se ti chlap skoro ani nesnaží tvářit, že se dívá jinam. Fakt to není lichotka, když na mě někdo visí očima jako na vystaveným mase.
Zírání není kompliment
Když na to občas poukážu, slýchám ty klasický řeči: „No tak proč si bereš takový hadry, když nechceš, aby na tebe lidi koukali?“ Nebo „To je přece normální, když se ženská oblíkne sexy, že si toho někdo všimne.“ Jenže já nejdu do posilovny rozdávat estetický zážitky. Nejdu se tam seznamovat. Nejdu si tam zvyšovat sebevědomí přes mužskou pozornost. Mám tam jiný cíl: makat na sobě.
Jasně, že vím, jak vypadám. Jasně, že vím, že upnutý oblečení ukazuje víc než volný tepláky. Ale to neznamená, že souhlasím s tím, aby na mě někdo civěl jak na billboard. Tenhle přístup je dost ujetý – jako bych automaticky ztrácela právo na pohodlí nebo vlastní prostor jen proto, že nejsem zabalená od hlavy až k patě.
Měnit se nehodlám
Měla jsem z toho období, kdy jsem fakt uvažovala, že změním outfit. Jednou jsem si dokonce vzala volný triko přes sportovní podprsenku a celý trénink jsem byla rozhozená, protože mi zavazelo. A v tu chvíli mi to došlo – přizpůsobuju se kvůli někomu, kdo se neumí ovládat. Ne, díky.
Takže teď to dělám jinak. Zpětně koukám, kdo zírá, a zírám zpátky. Přímý oční kontakt. A v hlavě mi běží: „Jo, já vím, co děláš. A je to trapný.“ Nevyčítám všem mužům, že se občas podívají. Jsme lidi. Ale je rozdíl mezi pohledem a nevyžádaným rentgenem. Nejsem hysterka, ale taky nejsem povinná někomu dělat vizuální doplněk dne.
A co bych si přála? Aby se přestalo automaticky předpokládat, že ženská v legínách si říká o pozornost. Někdy si jenom říká o klid.
