Článek
Konečně dovolená
Po dlouhé době jsme se s manželem rozhodli, že si dopřejeme pořádnou dovolenou. Vybrali jsme Tunisko, teplo v říjnu, krásná pláž a all inclusive. Už na letišti jsem cítila, že si konečně odpočinu. Po příletu jsme se ubytovali, dali si drink a šli spát s pocitem, že nás čeká dokonalý týden.
Jenže už druhý den jsme zjistili, že idylka bude mít malé, ale velmi hlučné narušitele. Před snídaní jsme potkali skupinku ruských turistů. Hlasití, sebevědomí a už od rána s pivem v ruce. Neřešila jsem to, každý má svůj styl, ale to byl teprve začátek.
Jejich pravidla
U bazénu se rozvalili přes pět lehátek. Rozházené ručníky, reproduktory na plné pecky, hlasitý zpěv. Personál se snažil být zdvořilý, ale bylo vidět, že i oni už ztrácejí nervy.
My jsme si chtěli číst a odpočívat, ale každých pět minut se z jejich směru ozvaly výkřiky, smích nebo hlasitá hádka.
Když jsme si šli pro oběd, předbíhali ve frontě, nabírali si talíře do výšky věže a půlku jídla nechali ležet na stole. Jedna paní si dokonce do kabelky přendávala koláčky, jako by se bála, že hotel zavře, než skončí obědová doba. Večer bylo nejhůř. Z balkonu nad námi pouštěli hudbu tak hlasitě, že nám vibrovaly dveře. Zavolali jsme na recepci, ale ti to vyřešili jen na pár chvil.
Chci domů
„Jestli tohle má být dovolená, tak zítra letím domů,“ řekla jsem manželovi, když jsem si zacpávala uši polštářem. Další ráno jsem šla na recepci. Slečna za pultem se ani nepodivila, jen povzdechla: „Vy taky kvůli šestému patru?“ Přikývla jsem. „Nebojte,“ dodala, „máme volné pokoje v jiné části resortu. Klidné, rodinné. Bez problémových hostů.“
Během dvaceti minut nám přestěhovali kufry. Nový pokoj byl dál od bazénu, blíž zahradám a fontáně. A hlavně ticho. Sladké, uklidňující ticho, které jsem potřebovala jako sůl. Zbytek týdne byl krásný. Chodili jsme na pláž brzo ráno, užívali si vlny i slunce, navštívili tržiště i místní kavárnu.
Konec dobrý, všechno dobré
Ruské turisty jsme viděli jen jednou a to když se dohadovali u recepce, že chtějí „lepší výhled“ a „silnější drinky“. Já jsem kolem nich prošla a poprvé se usmála. Už mi nevadili, už to nebyl můj problém.
Domů jsme se vraceli odpočatí a s pocitem, že i když první den vypadal jako katastrofa, nakonec to byla jedna z našich nejlepších dovolených. A já jsem si od té doby zapamatovala jedno: V hotelu se nemáte trápit, ale užívat si zaslouženou dovolenou, což se nám nakonec povedlo.
