Chýnovská jeskyně. Místo, kde se země rozhodla odhalit své tajemství

Cesta lesem je úplně obyčejná. Slunce prosvítá mezi stromy, vítr rozeznívá větve a z okolního lesa se ozývá zpěv ptáků. Jen málokdo by při pohledu na poklidnou krajinu kolem Pacovy hory tušil, že několik desítek metrů pod jeho nohama leží jeden z nejvýznamnějších podzemních světů České republiky.

Právě v tom ale spočívá kouzlo Chýnovské jeskyně. Nesnaží se na sebe upozorňovat. Po miliony let zůstávala ukrytá pod zemí a teprve přírodní síly, voda, tlak a čas vytvořily podobu, kterou dnes obdivují návštěvníci z celé republiky. Když se člověk vydá ke vstupu, má pocit, jako by přecházel neviditelnou hranici mezi dvěma světy. Za zády zůstává šumění lesa, vůně jehličí i sluneční paprsky. Před ním se otevírá chladná tma ukrývající příběh mnohem starší než lidstvo samo. Stačí sejít několik schodů a okolní svět zmizí.

Vzduch se ochladí na stálou teplotu kolem 5 až 9 °C. Ozvěna vrací každý krok a ticho je téměř hmatatelné. Jen občas jej přeruší kapka vody dopadající na kámen. Stejná voda zde po nesmírně dlouhou dobu pomalu modelovala podzemní prostory a dodnes pokračuje v práci, kterou lidské oko téměř nepostřehne.

Právě tady si člověk uvědomí, jak neuvěřitelně pomalu příroda tvoří. Horniny, kterými dnes návštěvník prochází, vznikly před stovkami milionů let na dně dávného moře. Později byly během vrásnění přeměněny vysokým tlakem a teplotou na krystalický vápenec, mramor. Samotná jeskyně je však mnohem mladší. Její chodby vznikaly postupným působením vody, která si po velmi dlouhou dobu razila cestu horninou.

Příběh Chýnovské jeskyně je zároveň příběhem obyčejných lidí. V létě roku 1863 se na svazích Pacovy hory těžil krystalický vápenec. Podle tradičně uváděného příběhu zapadlo 14. července dělníkovi Vojtěchovi do pukliny kladivo. Když se jej s kamarády pokusili vyprostit, zjistili, že za úzkou štěrbinou se ukrývá rozsáhlý podzemní prostor.

První průzkum vedl předák Jan Strnad, který se svými kolegy sestoupil do dosud neznámých prostor osvětlených pouze světlem lamp. Před jejich očima se objevily barevné mramorové stěny, vysoké podzemní síně i chodby, které po dlouhá období zůstávaly ukryté lidskému zraku.

Zpráva o objevu se rychle rozšířila. Jeskyni začali navštěvovat geologové, přírodovědci i cestovatelé a už v roce 1868 byla zpřístupněna veřejnosti. Stala se tak první turisticky zpřístupněnou jeskyní v českých zemích. Tehdejší návštěvníci sestupovali do podzemí pouze se svíčkami a petrolejovými lampami. Dodnes se navíc dochovala část původního kamenného schodiště z 19. století, po kterém chodili první objevitelé i návštěvníci.

Jeskyně je to však jiná. Kdo očekává mohutné krápníky známé z Moravského krasu, může být překvapen. Chýnovská jeskyně totiž okouzluje něčím úplně jiným. Vznikla v krystalických vápencích přeměněných metamorfózou na mramor. Společně s tmavým amfibolitem vytvářejí jedinečnou mozaiku barev, která nemá v českých jeskyních obdoby. Bílá přechází do šedé, zelené střídají rezavé odstíny minerálů a tmavé pásy horniny připomínají plameny, horské hřebeny nebo mořské vlny.

Každý návštěvník v nich nachází vlastní příběh. Možná právě proto se sem lidé vracejí. Ne kvůli rekordům. Ale kvůli atmosféře.

Dnes je známá délka jeskynního systému delší než 1,4 kilometru, přesto je návštěvníkům zpřístupněna jen přibližně 260 metrů dlouhá část. Zbytek zůstává domovem podzemní přírody a předmětem dalšího speleologického výzkumu.

Každá puklina připomíná obrovské síly, které během geologických období formovaly naši planetu. Každá kapka vody pokračuje v procesu, který stále neskončil. Člověk je zde jen krátkým hostem. Horniny kolem něj vznikly v dávných mořích a prošly složitým geologickým vývojem, který jim dal dnešní podobu. Přestály vrásnění hor, střídání klimatických období i dobu ledovou. A budou tu pravděpodobně ještě dlouho poté, co zmizí naše vlastní stopy.

Jedním z nejznámějších míst celé prohlídky je útvar nazývaný Purkyňovo oko. Kruhová kresba vzniklá kontrastem světlého mramoru a tmavého amfibolitu patří k symbolům Chýnovské jeskyně a už po generace poutá pozornost návštěvníků. Právě zde si člověk nejlépe uvědomí, že největším umělcem byla sama příroda.

Přestože se může zdát, že je jeskyně pustá, není tomu tak. V zimních měsících zde zimuje několik druhů netopýrů, kterým stálá teplota a vysoká vlhkost poskytují ideální podmínky. Žijí zde také drobní bezobratlí přizpůsobení životu ve tmě. Právě proto je ochrana jeskyně tak důležitá.

Každý neopatrný zásah by mohl narušit prostředí, které se vyvíjelo po nepředstavitelně dlouhou dobu.

Prohlídka se pomalu chýlí ke konci. Schody začínají stoupat vzhůru a před vámi se objeví proužek denního světla. O několik okamžiků později znovu stojíte mezi stromy. Ptáci zpívají stejně jako před hodinou. Vítr si pohrává s listím a slunce hřeje do tváře.

Po návštěvě Chýnovské jeskyně si mnozí uvědomí, jak pomíjivý je lidský život. Starosti, které se před chvílí zdály důležité, najednou ztratí svou váhu. Pod našima nohama totiž stále existuje svět, jehož příběh se začal psát dávno před vznikem lidské civilizace.

Možná právě proto mají jeskyně tak zvláštní sílu. Nepřipomínají nám jen krásu přírody. Připomínají nám pokoru. A také to, že největší příběhy často neleží na vrcholcích hor ani za zdmi hradů. Někdy se ukrývají hluboko pod zemí, kde je po miliony let chránilo ticho, tma a nekonečná trpělivost přírody.

Až budete příště procházet lesem na Pacově hoře, zkuste se na okamžik zastavit. Pod vašima nohama stále leží svět, který se člověku otevřel teprve v roce 1863. A přestože jeho chodbami dnes každoročně projdou tisíce návštěvníků, Chýnovská jeskyně si dodnes uchovala to nejcennější, schopnost připomenout nám, jak nepatrní jsme tváří v tvář času.

---

Od zastávky Chýnovský potok vede k Chýnovské jeskyni pohodlná cesta po modré turistické značce, která je dlouhá necelý kilometr. Trasa mírně stoupá lesem podél naučné stezky a je vhodná i pro rodiny s dětmi. Cestou vás doprovází šumění potoka a příjemný stín smíšeného lesa na svazích Pacovy hory. U jeskyně se nachází parkoviště i zázemí pro návštěvníky. Samotná cesta je nenáročná a už přístup k jeskyni navodí atmosféru výjimečného místa ukrytého pod zemí.

Jeskyně, Jeskyně Chýnova, Toulavá, Historie, Rozhlas, Chýnovská jeskyně (oficiální stránky),