Článek
Vyjeli jsme z města jak zbytečná kulisa, špinavý batohy, ešus na boku, mapu v hlavě. Cílem byly Maštale. Skalní svět, kde už Toulovec z Proseče zanechal svoje šlépěje dávno před náma. Do Proseče nás dovezl bus, ale dál už jen nohy, směr Toulovcova jeskyně.
Páteční večer –Když slunce začalo žloutnout, našli jsme místo pod převisem – jak vystřižený ze starý trampský čítanky. Postavili jsme plachtu, rozbalili spacáky a zatopili v malém ohništi. Večer patřil buřtům, čaji z jehličí a zpěvu, co se odrážel od skal. Někdo vytáhl kytaru, jiný flasku. Toulovec by se divil, kolik nás je.
Sobota – Skály, bludiště a ticho
Ráno bylo chladný, jak to má být. Sbalili jsme bágly a vyrazili dál. Zlodějská jeskyně, Panský stůl, úzký průchody mezi skalama – chvíli jsme byli zase děti. U každého pařezu jsme čekali, jestli nevyskočí skřítek. Ale místo něj vylezl jen zpocený tremp v maskáčích a pozdravil: „Ahoj, kamarádi!“
Pak jsme se odpojili z turistický značky a vzali to po zarostlé pěšině – podle historky, co jsme zaslechli u ohně. Prý když půjdeš tři zatáčky dolů a budeš držet směr podle srdce, narazíš na Andrusův lom. A fakt že jo.
Lom jak z pohádky
Modrá voda mezi stěnami, žádný hluk, jen vážky. Byli jsme tam úplně sami. Dali jsme koupel, vyprali ponožky, a když slunce začalo padat, postavili jsme malej tábor. Oheň pod smrkem, kytara v kruhu. Někdo vytáhl starý zpěvník s písní „Neber si toho moc, kamaráde“ a celý lom zpíval s námi.
V noci přišel déšť. Jen krátce, jen tak, aby člověk nezapomněl, že i nebe má nálady.
Neděle – Loučení se skalami
Ráno jsme zabalili bordel, po nás jen uhlíky a otisky bot. Kousek jsme si zaskočili na Skalní kapli a pak se šinuli zpět. V Proseči jsme dali pivo u Jednoty a chytli bus zpátky do světa, kde se platí za všechno – i za ticho.
Ale tohle ticho jsme si přivezli s sebou. Schovaný mezi stránkami deníku. A mezi písničkami, co zněly mezi stěnami Maštalí.
Trasa: Proseč – Toulovcova jeskyně – Zlodějská jeskyně – Andrusův lom – Proseč (možno přes Budislav)
Voda: v Proseči, studánky bývají, ale ne vždy tečou
Spaní: pod převisem, u lomu – bez problémů
---
Přírodní rezervace Toulovcovy Maštale, rozkládající se mezi obcemi Budislav, Proseč a Nové Hrady, je labyrintem pískovcových skal, roklí a borových lesů. Jméno nese podle legendárního loupežníka Toulovce, který tu prý skrýval sebe i lup. Ale na přelomu 20. století se tu začali objevovat jiní „psanci“ – první trampové, hledající svobodnější život mimo městské šedi.
Toulovcovy Maštale se už od první republiky staly vyhledávaným místem trampských osad a romantických výprav. První kroniky hovoří o osadě Zlaté Borovice u jeskyně Panský stůl, zatímco u Průchodního skalního okna se často hrálo na kytary a zpívalo. Úzké cesty vedly k legendárním místům jako Kolumbovo lože, Kazatelna, Zkamenělý mnich nebo Budislavské sklepy.
I dnes lze v Maštalích najít zbytky tábořišť, vyřezávané značky ve stromech, schované zápisníky v dutinách a někdy i staré kamarády, kteří se sem po letech vracejí. Místní trampská komunita je spíše neviditelná, ale živá – večer zaslechnete tóny z dálky, na mokřině objevíte stopy těžkých bot a v knize hostů u jeskyně objevíte přezdívky, které už zná jen vítr.
Přestože oblast spadá pod CHKO Žďárské vrchy a pravidla jsou přísnější, zůstává krajem přátelským k tichým návštěvníkům. Není radno rozdělávat oheň mimo povolená místa, ale přenocovat pod širákem v závětří borovic tu stále lze – s respektem k přírodě a těm, kteří tu byli před námi.
Líbí se vám mé příběhy? Přečtěte si na profilu další, nebo jen sdílejte mezi přátelé
Zdroje:
Mapy.cz – https://mapy.cz
Povídky o Toulovcovi – místní informační tabule a ústní tradice
Info o Andrusově lomu – https://www.geocaching.com/geocache/GC7X0RZ
