Článek
Byl večer a nad Kampou se pomalu snášelo ticho. Vltava tekla mezi domy tak, jak tekla po staletí, klidně, vyrovnaně, jako by lidské osudy byly jen drobnými vlnkami na jejím povrchu. Staré domy už dávno pohasly a ulice se ponořily do nočního šera.
V jednom z bytů ale noc nebyla úplně tichá. Bylo tam slyšet dech. Těžký, přerývaný, unavený. A také tiché syknutí přístroje, který pomáhal tam, kde lidské plíce už nestačily.
Tím mužem byl Jan Werich. Muž, který celý život pracoval se slovem a hlasem. Herec, dramatik, vypravěč, jehož hlas lidé poznali po několika slabikách. Hlas, který dokázal být laskavý, ironický i nečekaně moudrý. Hlas, který dokázal říct pravdu tak, aby se lidé nejprve zasmáli a teprve potom si uvědomili, že je v ní víc, než se zdá.
Jenže čas si jednou přijde pro každého. A někdy si přijde pro to nejzákladnější, pro dech. V posledních letech života začaly jeho plíce slábnout. Každý nádech byl těžší než ten předchozí. Člověk, který dokázal na jevišti zaplnit sál jedinou větou, teď musel šetřit síly na obyčejné nadechnutí.
Lékaři dělali, co mohli. Moderní medicína už měla přístroje, které dokázaly dýchání ulehčit. Kyslík, ventilace, technika, která ještě před několika desetiletími neexistovala.
A tak se na Kampě, vedle knih, rukopisů a vzpomínek na divadelní scénu objevily i hadice, masky a přístroje. Nejpodivnější rekvizity, jaké kdy tento byt viděl.Někdy v tichu noci bylo slyšet jen dva zvuky. Vltavu za oknem. A lidský dech.
Možná v těch chvílích přicházely i vzpomínky. Na divadlo Osvobozené, na Voskovce, na publikum, které se smálo, když na jevišti zazněla další věta. Na dobu, kdy byl hlas nástrojem svobody i humoru. Teď byl každý nádech malým vítězstvím.
Ale právě v tom je zvláštní síla lidského života. Člověk může ztratit mnoho věcí, sílu, zdraví, jistoty. A přesto v něm zůstává něco, co se nevzdává.
Ticho. Dech. A příběh.
A tak zatímco noc nad Kampou pomalu plynula a Vltava dál tekla mezi starými domy, v jednom z bytů pokračoval tichý boj, který nikdo z kolemjdoucích neviděl. Boj o to nejjednodušší. O další nádech. O další chvíli života.
---
Příběh Jana Wericha tak připomíná dobu, kdy medicína teprve hledala nové cesty, jak pomoci lidem s těžkým selháváním dýchání.
Přístroje, jako byl ventilátor Bird Mark 8, tehdy představovaly začátek nové éry, v níž se technika stala tichým spojencem lidského života. To, co bylo tehdy výjimečným pokusem, se dnes stalo běžnou součástí moderní medicíny a umožňuje tisícům pacientů žít svůj život doma, mezi svými blízkými.
Kniha Jiří Voskovec & Jan Werich Korespondence (ISBN 8073040751)
