Kojetický lom, tyrkysový ráj, který jsme objevili jen pár minut od Prahy

Jsou místa, která člověk plánuje navštívit celé roky. A pak jsou místa, o kterých se dozví úplnou náhodou, z fotografie, krátké zmínky od známých nebo článku na internetu. Přesně tak jsme objevili Kojetický lom, bývalý vápencový lom nedaleko Neratovic, který se během několika let proměnil v jedno z nejzajímavějších přírodních koupališť ve středních Čechách.

„Čendo, vážně je to v Česku?“ zeptala se Eliška už cestou. Ukázal jsem jí fotografii tyrkysové vody sevřené bílými skalami. „Za chvíli uvidíš sama.“

Od Prahy nám cesta zabrala necelou půlhodinu. Silnice se postupně změnila v úzkou cestu lemovanou zelení a před námi se objevilo parkoviště. Nebylo přeplněné ani hlučné. Všechno působilo klidně, jako by sem lidé přijížděli hlavně odpočívat a na chvíli zpomalit.

Po zaplacení vstupného jsme prošli branou a zamířili k vodě. Pak jsme se oba zastavili. Před námi se třpytila hladina v neuvěřitelných odstínech modré a tyrkysové. Bílé vápencové stěny se odrážely na hladině a slunce kreslilo po vodě tisíce stříbrných odlesků.

„To snad není možné…,“ zašeptala Eliška. Musel jsem souhlasit. Kdybych nevěděl, kde jsme, tipoval bych některý ze zatopených lomů v Alpách nebo Chorvatsku. Jenže jsme stáli jen nedaleko Neratovic.

Posadili jsme se na břeh a chvíli jen pozorovali dění kolem. Někdo plaval, jiní odpočívali na dece a děti si hrály u břehu. Přesto tu panovala překvapivě klidná atmosféra. Nebyl to hluk městského koupaliště, ale spíš pocit, že si lidé krásu tohoto místa navzájem dopřávají.

„Víš, proč je ta voda tak nádherně tyrkysová?“ zeptal jsem se.

Eliška zavrtěla hlavou. „Není to jen vápencem. Tyrkysovou barvu vytváří mimořádně čistá voda, světlé vápencové podloží a způsob, jakým se na hladině láme sluneční světlo. Právě proto má voda každý den trochu jiný odstín.“

Jen těžko se věří, že se tady po mnoho desetiletí těžil vápenec. Po ukončení těžby se lom postupně zaplnil podzemní vodou a příroda začala celé místo proměňovat. Dlouhá léta sem lidé chodili hlavně obdivovat výhled zvenčí.

V létě roku 2024 ale přišla velká změna. Po úpravách areálu se Kojetický lom poprvé otevřel veřejnosti jako přírodní koupaliště. Návštěvníci zde dnes zaplatí vstupné a mají k dispozici základní zázemí, jako jsou převlékárny, kompostovatelné toalety, pitná voda i parkování. Součástí provozu jsou také pravidla, která pomáhají udržet čistotu vody i okolní přírody.

Neodolali jsme. Voda byla příjemně osvěžující a překvapivě průzračná. U břehu bylo dno krásně vidět a při plavání člověk získával pocit, jako by se koupal někde v horském jezeře.

„Sem se ještě vrátíme,“ usmála se Eliška, když jsme seděli na vyhřátém kameni a nechávali oschnout plavky. Měla pravdu.

Kojetický lom není jen místem ke koupání. Je důkazem, že i krajina, kterou člověk kdysi výrazně proměnil, může dostat nový život. Tam, kde se po desetiletí těžil vápenec, dnes lidé odpočívají u průzračné vody, obdivují světlé skalní stěny a nacházejí klid jen kousek od ruchu hlavního města.

Cestou domů jsme dlouho mlčeli. „Na co myslíš?“ zeptal jsem se Elišky.n„Že nejhezčí místa bývají často úplně blízko. Jen o nich člověk neví.“ Podíval jsem se ještě jednou.

Možná právě proto si Kojetický lom získává tolik obdivovatelů. Nejen kvůli tyrkysové vodě, ale i proto, že připomíná, že opravdové poklady nemusíme hledat na druhém konci světa. Někdy stačí vyrazit za hranice města, otevřít oči a nechat se překvapit místem, které ještě před pár lety znal jen málokdo.

Z autobusové zastávky Kojetice se vydejte směrem z centra obce. Po několika minutách chůze odbočte podle směrovek ke Kojetickému lomu. Cesta vede po klidné asfaltové komunikaci mezi rodinnými domy a následně pokračuje k areálu lomu. Přibližně po deseti až patnácti minutách dorazíte ke vstupní pokladně, odkud se otevře pohled na tyrkysovou hladinu bývalého vápencového lomu.