Článek
Jsou místa, kde člověk zpomalí ještě dřív, než dorazí k cíli.
Les začne být tišší, cesta se zúží a mezi stromy je cítit zvláštní klid. Jako by krajina tušila, že za chvíli ukáže něco, kvůli čemu stojí za to se zastavit.
Jedním z takových míst je vyhlídka Máj nad hlubokým meandrem Vltavy. Přestože leží jen kousek od Prahy, při pohledu do údolí má člověk pocit, že stojí někde daleko od civilizace. Řeka se zde stáčí v téměř dokonalém oblouku a hluboké lesy kolem připomínají, jak divoká kdysi tato část Vltavy bývala.
Právě sem jsme se jedno ráno vydali s Eliškou.
Zastávka uprostřed ticha
Autobus zastavil na malé silnici mezi poli. Na ceduli stálo Krňany – Teletín. Vystoupili jsme jen dva. Dveře se zavřely, motor zaburácel a autobus zmizel za zatáčkou směrem k Jílovému. Najednou bylo kolem nás úplné ticho. Vítr přejel přes pole a nad lesem zakroužilo káně.
Vyhlídka Máj
„Tak tady začíná naše cesta,“ řekla Eliška a podívala se směrem k lesu.
Teletín je malá středočeská vesnice ležící na okraji hlubokého údolí Vltavy. Právě odsud vede jedna z nejkratších cest k vyhlídce Máj.
Prošli jsme mezi několika domy, minuli poslední zahrady a asfalt se brzy změnil v lesní cestu. A krajina kolem nás se začala pomalu proměňovat.
Les nad Svatojánskými proudy
Borovice kolem cesty voněly pryskyřicí a pod nohama křupalo suché jehličí. Slunce se jen pomalu prodíralo mezi větvemi a kreslilo na zem světlé pruhy.
„Víš, že tady kdysi býval jeden z nejdivočejších úseků celé Vltavy?“ zeptal jsem se Elišky. Tato část řeky byla po staletí známá jako Svatojánské proudy.
V dobách, kdy se po Vltavě plavily vory a nákladní lodě, šlo o velmi obtížný úsek. Řeka proudila mezi skalami a balvany a vytvářela silné peřeje. Plavba tudy byla riskantní a vory se zde často poškozovaly o kameny. Teprve ve 40. letech 20. století, kdy byla postavena Štěchovická přehrada, většina těchto proudů zmizela pod hladinou.
Krajina nad řekou ale zůstala téměř stejná.
Okraj skály
Lesní cesta se pomalu zvedala. Šli jsme mezi borovicemi, občas se mezi stromy objevilo světlejší místo, odkud byl cítit otevřený prostor. Pak se les náhle rozestoupil. A před námi se otevřela vyhlídka Máj.
Dole hluboko pod námi se v širokém oblouku stáčela Vltava. Řeka zde vytváří jeden z nejznámějších meandrů v České republice. Lesy na svazích byly ještě místy hnědé po zimě, ale mezi nimi už začínaly svítit první zelené stromy.
Řeka dole působila klidně. Pomalu se otáčela kolem skalního ostrohu, jako by se jí ani nechtělo pokračovat dál.
„To je neuvěřitelné,“ řekla Eliška. A měla pravdu.
Je to jeden z těch pohledů, které člověk zná z fotografií, ale ve skutečnosti působí mnohem silněji.
Meandr, který tvořila voda
Když člověk stojí na okraji vyhlídky, dobře si uvědomí, jak obrovskou práci dokáže voda vykonat.
Vltava se zde po statisíce až miliony let postupně zařezávala do skalního masivu a vytvářela hluboké údolí. Meandr pod vyhlídkou Máj je krásným příkladem tohoto procesu. Každý rok voda odnese jen malé množství horniny.
Na vyhlídce Máj se pomalu začali objevovat další lidé. „Půjdeme ještě dál?“ zeptala se Eliška. Usmál jsem se.„Je tu ještě jedno místo.“
Lesní cesta pokračuje po hřebeni nad řekou. Mnoho návštěvníků o ní ani neví, protože většina lidí se po krátké zastávce vrací zpět. My jsme ale pokračovali mezi borovicemi dál. Po necelém kilometru se mezi stromy objevil další skalní okraj. Vyhlídka Bednář.
Vyhlídka Bednář
Je méně známá než vyhlídka Máj, a právě proto tu bývá mnohem větší klid. Nebyl tu nikdo. Jen vítr v borovicích a řeka hluboko dole.
Pohled z této vyhlídky je širší a klidnější. Údolí se rozevírá a Vltava zde působí tišeji než na dramatickém oblouku pod Májem. Název vyhlídky pravděpodobně vychází z místního jména Bednář, které se v této oblasti používalo už dříve.
Sedli jsme si na kámen a chvíli jen poslouchali les.
Krajina, která si zachovala ticho
Údolí Vltavy mezi Štěchovicemi a Slapy patří k nejmalebnějším částem středních Čech. Hluboké lesy, skalní stěny a klikatící se řeka vytvářejí krajinu, která má překvapivě divoký charakter. A přitom je jen několik desítek kilometrů od Prahy.
Když jsme se s Eliškou vraceli zpět směrem k Teletínu, slunce už stálo vysoko nad lesem. A dole mezi svahy se Vltava dál pomalu stáčela ve svém velkém oblouku. Stejně jako to dělá už velmi dlouhou dobu. Uvědomili jsme si, že některá místa nepotřebují velká slova, aby člověka okouzlila. Stačí chvíli stát, dívat se do krajiny a nechat řeku pomalu plynout. Vyhlídky Máj a Bednář jsou přesně takovými místy.
---
Mapa
Pokud se chcete vydat na vyhlídky nad meandrem Vltavy, můžete začít na autobusové zastávce Krňany – Teletín.
Odtud projděte obcí směrem k okraji lesa, kde asfaltová cesta brzy přechází v lesní cestu vedoucí k hřebeni nad řekou. Asi po 1,1 kilometru chůze dorazíte na známou vyhlídku Máj, odkud se otevírá jeden z nejkrásnějších pohledů na meandr Vltavy.
Pokud máte čas, doporučuje se pokračovat dál po lesní cestě podél hřebene, kde už bývá mnohem větší klid.
Po přibližně dalším kilometru a půl dojdete k méně navštěvované vyhlídce Bednář, odkud je široký pohled do údolí Vltavy a na krajinu bývalých Svatojánských proudů.
Celá trasa měří asi 2,7 kilometru a pohodovou chůzí ji zvládnete přibližně za padesát minut.
Pokud vás podobná místa a příběhy z cest zajímají, další články najdete na mém profilu na Medium:
https://medium.seznam.cz/autor/cenda155-23969
