Článek
Bylo krásné letní sobotní odpoledne. Slunce pálilo do zahrad, děti si hrály u bazénů, a ten den měl být jen o klidu a lenošení. Až do chvíle, kdy se na displeji telefonu rozezněl známý tón - poplach. „Pád osoby – lom Mořina.“
Bez váhání jsme vyrazili. Hasičská zbrojnice se během pár minut rozezněla sirénou a motor zásahového vozu zaburácel do ticha ospalé vsi. Cesta na Mořinu byla krátká, ale naplněná očekáváním. Nikdo z nás přesně nevěděl, co nás tam čeká.
Na hraně propasti
Když jsme dorazili na místo, dýchl na nás těžký vzduch lomu. Stěny se zvedaly do výšky, slunce se odráželo od kamene a voda na dně zářila až neklidně klidně. Skupinka lidí stála opodál, vyděšení, bezradní.
„Spadl tam! Zřítil se z okraje!“ křičela žena, ukazujíc dolů.
Přibíháme k hraně, jistíme se lanem a opatrně nahlížíme přes okraj. Asi dvacet metrů pod námi, na úzké římse, leží muž. Nehybný. Kousek od něj batoh, který se musel při pádu zachytit o keř.
Koordinace sil
Velitel zásahu bere vysílačku „Potřebujeme lezeckou skupinu, pád z výšky, jedna osoba. Místo přístupné jen ze stěny. Záchranka na místě?“
„Záchranná služba z Řevnic už je na cestě,“ ozývá se z vysílačky. „Z Prahy letí vrtulník LZS.“
Hluk rotorů se brzy mísí s ozvěnou vápencových stěn. Mezitím doráží i profesionální hasiči, lezci z Berouna. Společně s nimi připravujeme lanový systém, jistící body, a jeden z lezců se pomalu spouští dolů. Ticho je tak husté, že je slyšet každý škrábnutí lana o kámen.
Vteřiny pod stěnou
„Mám ho! Nereaguje, dýchá,“ hlásí hasič do vysílačky.
Záchranáři nahoře si napůl oddechnou, ale práce teprve začíná. Muž má poraněnou nohu a zad, krvácí z uší a na hlavě. Pečlivě ho zajišťujeme do vakuové matrace a připravujeme transport. Nad lomem už krouží vrtulník Letecké záchranné služby.
Lékaři v hlubině
Lékař z vrtulníku se spouští dolů k zraněnému. Jeho pohyby jsou přesné, klidné. Hasiči jistí lano, komunikace probíhá jen úsečně. V prachu a žáru, mezi kamením a lanem, se z malého místa pod stěnou stává improvizovaný urgentní sál. Vrtulník odlétá a opodál přistává.
Navazujeme lana, spouštíme transportní vanu, koordinujeme každý pohyb, ukladáme zraněného, metr po metru ho vytahujeme k hraně. Slunce pálí, ruce se potí v rukavicích, ale adrenalin žene všechny dál. A pak, poslední metr, pevná půda pod nohama, ruce záchranářů, které přebírají pacienta.
Závěr zásahu
Rotor vrtulníku rozfoukává prach z cesty. Muž je přenesen na nosítkách, připojen na přístroje a během chvíle mizí v modré vrtuli. Rotor se rozjíždí naplno, zvedá prach, listí a srdce všech, kteří tam stáli. Na místě zůstává ticho. Jen stěny lomu odrážejí dozvuk sirén a dunění motoru.
Velitel si otře čelo, podívá se na nás a jen krátce kývne. „Dobrá práce. Dneska měl snad štěstí.“
Dozvuky
Cestou zpět ve voze panuje ticho, jaké znají jen ti, kdo byli u podobných zásahů. Každý z nás přemítá o tom, jak ten pád mohl skončit jinak. Stačilo málo, krok, neopatrnost, zvědavost na výhled.
Lom Mořina, ten tichý modrý gigant mezi kopci, má své kouzlo, ale i svou sílu. Každý, kdo se k jeho hraně přiblíží, by měl vědět, že pod tím krásným odrazem nebe číhá hloubka, která neodpouští chyby.
---
Tento příběh je inspirován skutečnými zásahy hasičů a složek IZS u lomu Mořina, které se opakovaně stávají během letních měsíců. Každý podobný zásah připomíná, že i v srdci krásné české přírody je respekt tím nejdůležitějším vybavením, které si můžeme vzít s sebou.
