Pavel Wonka. Muž, který věřil, že i moc musí dodržovat zákony

Bylo chladné ráno 26. dubna 1988. Chodbami vazební věznice v Hradci Králové se neslo ticho, jaké znají jen místa, kde lidé ztrácejí naději. Za jedněmi dveřmi ležel pětatřicetiletý muž, vyčerpaný dlouhými měsíci věznění, špatným zdravotním stavem i neustálým tlakem režimu. Jmenoval se Pavel Wonka.

O několik hodin později byl mrtvý.

Nikdo tehdy netušil, že jeho jméno bude po pádu komunistického režimu připomínáno jako jméno posledního politického vězně, který zemřel ve vězení komunistického Československa.

Jeho příběh však nezačal ve vězení.

Pavel Wonka se narodil 21. ledna 1953 ve Vrchlabí. Nebyl politikem ani známým disidentem. Vyučil se automechanikem a žil obyčejný život. Přesto ho od mládí fascinovalo právo. Přestože se na právnickou fakultu nedostal, studoval zákony po večerech jako samouk. Četl sbírky zákonů, soudní rozhodnutí i odbornou literaturu a postupně získal rozsáhlé právní znalosti. Díky nim pomáhal lidem orientovat se v tehdejších předpisech a při jednání s úřady.

Stále více si začínal všímat rozporů mezi tím, co komunistické zákony slibovaly, a tím, jak je státní moc skutečně uplatňovala. Psal stížnosti, odvolání a upozorňoval na případy, kdy podle jeho názoru úřady nepostupovaly v souladu se zákony. Pomáhal lidem, kteří si sami nevěděli rady.

Právě tím se dostal do hledáčku Státní bezpečnosti.

Čím více upozorňoval na chyby režimu, tím častěji byl vyslýchán, zadržován a souzen. Jeho hlavním prostředkem obrany byly stížnosti, právní podání a důsledné odvolávání se na tehdejší zákony. Nebyl odsouzen za násilnou činnost ani za přípravu ozbrojeného odporu. Jeho střet s režimem měl především právní a občanský charakter.

V roce 1986 udělal krok, který tehdejší moc považovala téměř za provokaci. Pokusil se kandidovat do Federálního shromáždění mimo kandidátku Národní fronty. V tehdejším Československu, kde svobodná politická soutěž neexistovala, šlo o mimořádně odvážný čin.

Následovalo zatčení. Další soudy. Další pobyty ve vězení…

Na jaře roku 1988 už byl Pavel Wonka těžce nemocný. Přesto byl znovu postaven před Okresní soud v Trutnově. Do soudní síně jej podle svědectví přiváželi na kolečkovém křesle.

Sotva se udržel na nohou, přesto soud pokračoval. Dne 20. dubna 1988 jej samosoudkyně JUDr. Marcela Horváthová uznala vinným z maření výkonu úředního rozhodnutí a uložila mu pětiměsíční nepodmíněný trest odnětí svobody.

Současně zamítla jeho žádost o propuštění z vazby. K odvolání už nikdy nedošlo. O šest dní později 26.4.1988 Pavel Wonka ve vazební věznici v Hradci Králové zemřel.

Dodnes se právě toto rozhodnutí stává předmětem diskusí historiků i právníků.

Kritici upozorňují, že jeho zdravotní stav byl natolik vážný, že měl být přednostně léčen. Jiní připomínají, že soudkyně rozhodovala podle tehdy platných předpisů. Ani po desetiletích proto debata o její odpovědnosti zcela neutichla.

Po roce 1989 se jeho smrt stala jedním ze symbolů politické perzekuce v závěrečném období komunistického režimu.

Rozsudky nad Pavlem Wonkou byly zrušeny a český stát uznal, že byl pronásledován z politických důvodů. V roce 2013 mu prezident republiky in memoriam udělil Medaili Za zásluhy I. stupně.

Přesto jeho příběh není úplně černobílý.

Historici dodnes diskutují o některých archivních dokumentech vztahujících se k jeho životu. Dochované materiály jsou vykládány různě a jejich význam zůstává předmětem odborných debat. Ani po více než třech desetiletích proto nepanuje na všechny okolnosti jeho života úplná shoda.

Na jedné věci se však většina historiků shoduje.

Pavel Wonka se nebál postavit komunistickému režimu. Za své občanské postoje zaplatil opakovaným vězněním a nakonec i vlastním životem.

Jeho příběh připomíná, že odvaha nemusí mít podobu zbraně ani velkých slov. Někdy stačí člověk, který odmítne mlčet a trvá na tom, že zákony mají platit pro všechny bez rozdílu.

---

Když se za Pavlem Wonkou zavřely dveře cely naposledy, jeho zdravotní stav byl podle svědectví i dochovaných dokumentů velmi vážný. Přesto zůstával ve vazbě.

Po jeho smrti se pozornost obrátila nejen na rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově, ale také na postup lékaře vězeňské nemocnice MUDr. Radima Peka, který měl zdravotní stav vězně posuzovat. Kritici poukazovali na to, že Pavel Wonka měl být podle nich hospitalizován mimo vězeňské zařízení. Naopak MUDr. Pek i další zúčastnění tvrdili, že postupovali podle tehdy dostupných informací a platných předpisů.

Po roce 1989 byly okolnosti Wonkovy smrti opakovaně vyšetřovány. Případ se týkal mimo jiné samosoudkyně JUDr. Marcely Horváthové i vězeňského lékaře MUDr. Radima Peka. Přestože jejich postup vyvolával dlouhodobé odborné i veřejné diskuse, žádný z nich nebyl za smrt Pavla Wonky pravomocně odsouzen.

Příběh Pavla Wonky tak ani po desítkách let nekončí jednoznačným rozsudkem. Zůstává připomínkou toho, jakou moc měl komunistický stát nad životem jednotlivce a jak obtížné je i po letech hledat spravedlnost pro člověka, který se rozhodl neustoupit.

Stránky Ústavu pro studium totalitních režimů. Pavel Wonka, Wonka, Pavel Wonka , Wonka, Pavel Wonka