Článek
Šli jsme pro děti, pro děti které bojují se spinální muskulární atrofií (SMA). Pod neziskovkou Kačenka Dětem.Šlo se na počest Kačenky, která ten boj prohrála. To nebyla věta na papíře, to byl tlak v hrudi hned od startu.
Ráno v Petrovicích bylo dusné. Vzduch stál, pot přišel dřív než první kopec. Batoh se zakousl do ramen a už nepustil. Krok, druhý, třetí a tělo rychle pochopilo, že dneska to bude bolet.
Les nepomohl. Držel teplo jako poklička. Pot tekl po zádech, do očí, do úst. Sůl štípala. Tričko se lepilo na kůži. Dech byl krátký a těžký.
Kameny pod nohama začaly tlačit. Nejprve jen nepříjemně, pak ostře. Kůže na patách změkla a první puchýře se ozvaly. Ne jednou. Pořád. Každý krok o nich věděl.
Pak voda. Studená rána bez varování. Boty nasákly, ponožky ztěžkly a chodidla se rozměkla. Od té chvíle už to nebyla chůze, ale boj o každý krok. Bláto se lepilo na podrážky, klouzalo to. Uklouzneš, spadneš, zvedneš se. Jdeš dál. Ruce špinavé, kolena odřená, dech rozbitý.
Pochod se souhlasem Kačenka Dětem
Někde mezi tím se zvedly Tiské stěny. Vysoké, chladné, tiché. Člověk sotva popadá dech a ony jen stojí. Nehýbou se. Nečekají. Jdeš kolem nich a víš, že musíš dál.
Těžká část přitvrdila. Kláda na ramena. Hrana dřeva se zařízla do svalů, pot ji změnil v kluzký kus pekla. „Drž!“ zaznělo. Ruce pálí, ramena hoří, krok se rozpadá. Ale nepustíš. Protože vedle tebe někdo drží taky.
Další překážky. Přelézt, podlézt, proběhnout. Svaly protestují, hlava vypíná. Zůstává jen rytmus. Krok. Nádech. Krok. Výdech. Nic víc.
Na kontrole čaj. Hořký, slabý, ale v tu chvíli zachraňuje. Sedneš do prachu, opřeš se o batoh. Pot, špína, ticho. Nikdo si nestěžuje nahlas. Každý ví ,proč jde.
Pro děti.
Vedle toho jde i druhá cesta. Kratší, klidnější. Lidi s dětmi, psi, lehčí kroky. Stejná krajina, stejné Tiské stěny, ale jiný rytmus. Zastaví se, nadechnou, podívají se kolem. Pomoc nemusí bolet, aby byla skutečná.
Pochod se souhlasem Kačenka Dětem
Vrátíš se na svou trasu a tělo už jede na dluh. Puchýře pálí, každé došlápnutí je ostré. Ramena otupěla, nohy těžké jak kámen. Hlava prázdná. Jen vůle.
Poslední kilometry jsou nejhorší. Ne proto, že by byly delší. Ale protože už není z čeho brát. Jen zatneš zuby a jdeš. Krok za krokem. Bez řečí.
Cíl přijde tiše. Žádné velké vítězství. Jen zastavíš. Dýcháš. Všechno špinavé, mokré, bolavé. A přesto klid.
Bylo hotovo.
Pro děti, které by tenhle kopec ani nemohly začít. Pro Kačenku, kvůli které to celé vzniklo.
A letos se jde znovu.
📅 5. září 2026
📍 Petrovice
V. ročník Pochodu pro Kačenku a Aničku – in memoriam.
Část výtěžku pomůže dětem se SMA a také malé Aničce se vzácným onemocněním schizencefalie.
Trasy zůstávají dvě. Kratší kolem 8,5 km pro ty, kdo chtějí jít v klidu. Delší kolem 20 km pro ty, kdo chtějí jít na hranu.
Nezáleží, jak půjdeš. Důležité je, že půjdeš.
Pochod
Spinální svalová atrofie je velmi vážné genetické onemocnění, při kterém postupně odumírají nervové buňky řídící svaly.
Svaly slábnou, děti přicházejí o schopnost pohybu a v nejtěžších případech i o možnost samostatně dýchat.
Bez včasné léčby může mít nemoc fatální průběh a některé děti na ni umírají.
Dnes už existují moderní terapie, které dokážou průběh výrazně zpomalit a zlepšit kvalitu života.
Úplné vyléčení ale zatím možné není.
