Článek
Porodnice nikdy nespí. Tlumené světlo na chodbách je neměnné, bez ohledu na to, zda je noc nebo den, a vzduch je nasycený dezinfekcí, únavou a tichým napětím. Čas se tu vleče a přesto se může všechno zlomit během několika vteřin.
Jitčin porod trval dlouho. Příliš dlouho. Hodiny se slévaly, bolest ztrácela jasné hranice a tělo postupně vypovídalo poslušnost. Personál kolem ní pracoval soustředěně, ale klid se vytrácel. Stačilo několik krátkých vět a atmosféra se proměnila.
„Tlak klesá.“ „Saturace padá.“„Musíme na sál. Hned.“
