Článek
15. březen 1939. Do českých zemí vjíždějí první kolony německého Wehrmachtu. Po mnichovské dohodě a rozpadu druhé republiky přichází definitivní konec samostatného Československa. Československá armáda dostala rozkaz neklást organizovaný odpor, aby se předešlo rozsáhlému krveprolití. Přesto se na několika místech odehrály ojedinělé ozbrojené střety, nejznámější v Místku pod velením kapitána Karla Pavlíka.
O den později byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Pro většinu obyvatel začalo šest let okupace. Pro tři důstojníky československé armády začal boj.
Podplukovník Josef Balabán a štábní kapitáni Josef Mašín a Václav Morávek se zapojili do odbojové organizace Obrana národa. Jejím cílem bylo uchovat důstojnickou síť bývalé československé armády, shromažďovat zpravodajské informace a připravovat se na budoucí osvobození země.
generál major Josef Balabán (* 1894 – 1941)
Během okupace získala tato trojice přezdívku Tři králové. Dodnes není spolehlivě doloženo, kdo označení použil jako první, jisté však je, že se vžilo jak mezi odbojáři, tak v dokumentech gestapa.
Jejich hlavní zbraní nebyly výbušniny ani pistole. Byly to informace. Budovali síť spolupracovníků, získávali údaje o pohybu německých jednotek, vojenských transportech, zbrojní výrobě i strategických objektech. Tyto informace putovaly prostřednictvím domácího odboje do Londýna, kde je využívala československá exilová vláda prezidenta Edvarda Beneše.
generál major Josef Mašín (*1896 - 1942 )
Významným zdrojem informací byl také agent známý pod krycím jménem A-54, vlastním jménem Paul Thümmel. Jako spolupracovník německé vojenské zpravodajské služby Abwehr předával československé zpravodajské službě mimořádně cenné informace. Tři králové patřili mezi ty, kteří pomáhali udržovat spojení s touto důležitou zpravodajskou sítí.
brigádní generál Václav Morávek (* 1904 - 1942 )
Vedle zpravodajské činnosti se odboj snažil narušovat také chod nacistického válečného aparátu. Členové sítě kolem Tří králů připravovali diverzní akce, vyráběli zápalná zařízení a podíleli se na sabotážích. Historické prameny rovněž spojují odbojovou síť Tří králů s bombovými útoky v Berlíně na přelomu let 1940 a 1941. Přesný rozsah osobní účasti jednotlivých členů trojice však nelze ve všech případech jednoznačně doložit.
Úspěchy odboje přirozeně přitahovaly pozornost gestapa. Pátrání po skupině se postupně stalo jednou z jeho priorit. Rozbíjely se konspirační byty, zatýkali se spolupracovníci a síť odboje se začínala nebezpečně zužovat.
Dne 22. dubna 1941 byl zatčen Josef Balabán. Navzdory opakovaným výslechům a krutému zacházení neprozradil své spolupracovníky ani strukturu odboje. Popraven byl 3. října 1941 v Praze.
Josef Mašín pokračoval v odbojové činnosti i po Balabánově zatčení. Dne 13. května 1941 byl při přestřelce v konspiračním bytě spojeném s radiostanicí Sparta II těžce zraněn a zatčen. Ani během výslechů neposkytl gestapu informace, které požadovalo. Popraven byl 30. června 1942 na Kobyliské střelnici.
Posledním z trojice zůstal Václav Morávek. Po Balabánově a Mašínově zatčení pokračoval v odboji téměř osamoceně. Gestapo po něm intenzivně pátralo a postupně kolem jeho osoby vznikla řada legend. Historicky doložená je především jeho mimořádná odvaha, schopnost pohybovat se dlouhou dobu v ilegalitě a neochota vzdát se i v beznadějných situacích.
Dne 21. března 1942 se u Prašného mostu v Praze pokusil pomoci zatýkanému spolupracovníkovi Václavu Řehákovi. Následovala přestřelka s příslušníky gestapa, při níž byl smrtelně zasažen. Byl jediným ze Tří králů, kterého gestapo nikdy nezatklo živého.
Rádiovysilačka Sparta
Smrtí Václava Morávka skončila činnost nejslavnější odbojové trojice českých dějin. Přesto jejich odkaz přetrval.
Tři králové prokázali, že i v podmínkách tvrdé nacistické okupace bylo možné organizovat účinný domácí odboj. Jejich zpravodajská činnost přispěla k informovanosti československé exilové vlády i spojenců a jejich osobní statečnost se stala symbolem věrnosti vojenské přísaze.
Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek nebojovali proto, že věřili ve vlastní záchranu. Bojovali proto, že věřili, že svoboda a čest mají hodnotu, kterou nelze měřit délkou života.
Právě proto patří i více než osmdesát let po své smrti mezi nejvýznamnější osobnosti českého protinacistického odboje.
---
Když dnes vyslovíme jména Josef Balabán, Josef Mašín a Václav Morávek, neměli bychom v nich vidět jen postavy z učebnic dějepisu. Byli to obyčejní lidé, kteří se v neobyčejné době rozhodli udělat správnou věc, přestože věděli, že za ni možná zaplatí životem. Právě proto jsou pro mě skutečnými hrdiny. Ne proto, že padli. Ale proto, že se nikdy nevzdali.
