Článek
Jmenuji se Eliška, je mi skoro deset let, dnes vás vezmu na výlet, který pro mě znamenal víc než běžný den. Vyrazili jsme vlakem z Prahy do městečka Chrastava v Libereckém kraji, protože tam se nachází Muzeum historické hasičské techniky, místo plné starých hasičských stříkaček, vozů, helem a příběhů. Představovala jsem si, že jsem malá hasička na misi, a místo plné exponátů mě vtáhlo rovnou do dobrodružství.
Ráno, cesta vlakem
Ráno jsme vstali brzy, protože cesta trvala nějakou dobu. S rodiči jsme nastoupili do vlaku, já seděla u okénka a dívala se ven na měnící se krajinu. Domky mizely, louky se měnily v lesy a silnice se rozplývaly v horizontu. V mé fantazii nebyl vlak jen přepravní prostředek, byl to hasičský vůz řítící se na zásah. Cinkot kolejí a hučení motoru jsem slyšela jako sirénu, připravenou vyhlásit poplach. Moc se mi to líbilo.
Když jsme dorazili do Chrastavy, vystoupili jsme a hned jsem ucítila čerstvý vzduch a slyšela šum stromů nedaleko. Budova muzea stála několik stovek metrů od náměstí, v parku, v bývalé panské sýpce z 2. poloviny 18. století. Vše kolem vypadalo tak, že kdybych natáhla ruku, mohla jsem se dotknout historie a já to skoro udělala.
Vstup do světa hasičské techniky
Vešli jsme do muzea a uvnitř mě obklopil svět, který znám z příběhů, ale teď byl skutečný. V přízemí stály obrovské ruční a parní stříkačky, některé tažené koňmi, některé ručně. Jedna z nejstarších stříkaček pochází z roku 1778. Uprostřed toho všeho jsem si představovala, že držím hadici, běžím po schodech, volám „všichni pryč!“. Rodiče se usmívali, protože viděli, jak se z mě dělá malá průzkumnice.
Muzeum nabízí k vidění „od malých přenosných vodních čerpadel po velké ruční či parní stříkačky.“ A že tam je opravdu všechno,vozy, stříkačky, doplňky, uniformy a spousta dalších věcí, které mě fascinovaly. Viděla jsem vozy z roku 1942 , kovová kola, válce, hadice spojené do svazků.
Horní patro, uniformy, helmy a příběhy
Po prohlídce dolního patra jsme vystoupali do horního patra, kde byly vitríny s výbavou hasičů: uniformy, přilby, medaile, odznaky. Jedna helma mě zaujala nejvíc, patřila hasičskému záchranáři z New Yorku, který zasahoval při pádu věží Světového obchodního centra 11. září 2001. Stála jsem před ní a zamyslela jsem se, představovala jsem si, co to muselo být, když někdo opravdově riskuje život, aby pomohl druhým. V tom prostoru jsem si uvědomila, že hasičství není jen o hadici a voze, je to o odhodlání, týmu, technice i historii. Přilby byly krásné i děsivé zároveň, lesklý kov, kožené části, značení. Medaile s nápisy „za zásah“ nebo s roky, které dávno uplynuly. Cítila jsem, že stojím v místě, kde se spojují příběhy, příběhy odvahy, techniky a změn v čase.
Hasička Eliška
Dobrodružství pokračuje v přírodě
Po muzeu jsme nešli rovnou zpět, měli jsme v plánu pokračovat dál do okolí Chrastavy, abychom propojili historii s přírodou. Vyrazili jsme lesní cestou směrem k Hausmance, U Kozy v Oldřichově v Hájích, stylová trampská hospoda ukrytá v horském lese. Cesta byla klidná a krásná. Stromy se nad námi skláněly, listí po chodníku šustilo, slunce prosvítalo mezi větvemi. Já jsem mohla běhat, objevovat kapky rosy na listech, poslouchat ptáky a občas zastavit a jen být.
Hospoda U Kozy se ukázala jako ideální místo pro odpočinek. Dřevo, kamenné zdi, vůně jídla, smích lidí a já s limonádou v ruce a blokem na kreslení jsem si tam chvíli sedla. Kreslila jsem scénu našeho výletu, muzeum, stříkačky, lesní cestu a hospodu, cítila jsem, že ten den je výjimečný. Rodiče si vychutnávali jídlo, já kreslila, občas jsem vzhlédla a viděla les kolem nás, který mě fascinoval stejně jako staré vozy v muzeu.
Co jsem se naučila, malá hasička ví víc
Z celého dne jsem si vzala pár věcí. Technika má příběh, viděla jsem, jak hasičské stříkačky a vozy procházely vývojem, od 18. století po 20. století. Muzeum v Chrastavě to ukazuje moc dobře. Odvaha a připravenost, uniformy a helmy mě naučily, že hasič musí být připravený a mít srdce pro lidi, kterým pomáhá. Příroda je součást výletu, muzea jsou skvělá, ale když je spojíte s lesem, cestou a hospodou uprostřed lesa, výlet dostane úplně jiný rozměr.
Rodina a momenty to, že jsem byla s rodiči, že jsme se smáli, zastavovali, obdivovali, dělalo z výletu něco víc než jen „někam jít“.
---
Malá hasička a velký den
Večer jsme opět nastoupili do vlaku. Já s hlavou opřenou o okénko, s blokem plným skic a srdcem plným příběhů. Krajina pomalu mizela, světla se rozzářila a já jsem si pomyslela: dnes jsem byla malá hasička. Ne ve smyslu, že bych skutečně hasila požáry, ale že jsem si uvědomila, co znamená pomáhat, co znamená mít historii techniky i příroda kolem sebe. Místo, kde jsem se byla,muzeum historické hasičské techniky v Chrastavě , mě naučilo vážit si věcí minulých i současných.
Pokud hledáte výlet, který bude mít smysl, uvidíte něco jiného, spojíte techniku, historii, přírodu a rodinu, nezapomeňte na Chrastavu. A já vím, že na tento den nezapomenu.
