Článek
Na malém náměstíčku v Malé Chuchli je klid. Jen autobus zastaví, pár lidí přejde přes silnici a zase ticho. Je sobotní dopoledne, trochu zataženo, ale neprší. Eliška má devět let, batůžek na zádech a oči plné očekávání. Je tu s tátou. Chtějí se vydat do zookoutku, slyšeli o něm ve škole i od známých, ale dnes to poprvé uvidí na vlastní oči. Tady to začíná, ukazuje tatínek na žlutou turistickou značku, která vede do kopce od kostela. Cesta se vine mezi domy a pak pomalu mizí v lese. A s ní mizí i ruch města.
Eliška se zastavuje u každé větve, sleduje stopy v blátě, hádá, jestli to byl pes nebo liška. Tatínek jí trpělivě odpovídá, ale občas jen mlčí. V lese není třeba tolik slov. Asi po dvaceti minutách se mezi stromy objeví dřevěný plot a cedule:
Zookoutek Malá Chuchle – Lesy hl. m. Prahy. Vstupují tiše. Jako by ani nechtěli rušit.
Zvířata, která se už domů nevrátí, Za ohradou se pasou daňci a mufloni, v jiné části výběhu jsou divoká prasata. Eliška zůstává dlouho stát u voliér se sovami. Čte si o tom, jak jedna z nich narazila do skla a přišla o křídlo. Teď tu žije natrvalo.
Proč je nenechají jít ven?“ ptá se tiše.
Protože by to venku nepřežili,odpoví táta a najednou má v krku něco, co se těžko polyká.
Většina zvířat v zookoutku pochází z pražské záchranné stanice pro volně žijící živočichy, která ročně přijme přes 4 000 zraněných zvířat, od ptáků přes ježky až po lišky. Ta, která se nemohou vrátit do přírody, nacházejí domov právě zde.
Eliška si zapisuje jména zvířat do notýsku. Tohle je Tichošlap, říká lišce, která se plíží podél zadní části výběhu. Kreslí ji. Pak si sedá na lavičku.
Tati, tohle není jako zoo. Tady to vypadá, jako by jim někdo vrátil důstojnost.
Tatínek jen přikývne. Má pocit, že dneska dostal lekci, kterou sám předtím neuměl předat.
---
Zookoutek Malá Chuchle není velký. Ale to, co postrádá na rozloze, dohání významem. Vstup je zdarma, otevřený celoročně, cesty jsou přehledné a vhodné i pro kočárky. Pro školy a rodiny se zde konají výukové programy, které učí děti vnímat přírodu jako celek – ne jako atrakci, ale jako živý organismus.
Záchranná stanice hl. m. Prahy každoročně pečuje o tisíce zvířat. Díky jejich odborné péči se více než polovina vrací zpět do přírody. Ta druhá polovina dostává nový život, klidný, chráněný, v prostředí, které je pro ně bezpečné.
Když se Eliška s tátou po žluté značce vrací zpět do Malé Chuchle, mají s sebou víc než jen pár fotografií a kresbu lišky. Nesou si ticho, které zůstalo někde mezi větvemi, a vědomí, že opravdová příroda nezačíná daleko – ale tam, kde se člověk zastaví a podívá se jinak.
A někde pod víčky malého děvčátka už dřímá sen: „Až vyrostu, postavím pro ně další takové místo.“
---
Přístup: pěšky od zastávky Malá Chuchle po žluté značce (cca 20 minut)
Zdroj informací - stránky zookoutku.
https://lhmp.cz/zachranna-stanice/lesni-zookoutky/zookoutek-mala-chuchle/
