Asie v plamenech - Rusko čínský gambit

Jiskrou, která zažehla tento požár, se stal brutální teroristický útok v malebném údolí Baisaran poblíž Pahalgamu v indické části Kašmíru. Dne 22. dubna 2025 ozbrojenci napadli skupinu turistů, přičemž podle svědectví nejprve zjišťovali náboženskou příslušnost obětí a poté chladnokrevně zavraždili 26 až 27 civilistů, převážně hinduistických poutníků, a další zranili. K odpovědnosti se původně přihlásila skupina The Resistance Front (TRF), považovaná za odnož pákistánské organizace Laškar-e-Taiba.

Indie neváhala a z podpory útočníků obvinila Pákistán. Následovala rychlá diplomatická eskalace: obě země si vzájemně vyhostily diplomaty i občany, uzavřely jediný pozemní hraniční přechod a svůj vzdušný prostor pro druhou stranu. Dillí navíc pozastavilo platnost klíčové smlouvy o sdílení vod Indu z roku 1960. Napětí dosáhlo vrcholu v noci z 6. na 7. května, kdy indické ozbrojené síly spustily operaci „Sindoor“. Jednalo se o sérii koordinovaných raketových a leteckých úderů na devět cílů, které Indie označila za „teroristickou infrastrukturu“ – čtyři v Pákistánu a pět v Pákistánem spravovaném Kašmíru. Podle indických zdrojů byly zasaženy mimo jiné základny organizací Laškar-e-Taiba a Džajš-e-Mohammad.

Pákistán indické údery ostře odsoudil jako nevyprovokovaný akt agrese a ohlásil nejméně 31 civilních obětí, včetně žen a dětí, a desítky zraněných. Islámábád zároveň tvrdil, že jeho protivzdušná obrana sestřelila pět indických bojových letounů, což Indie nepotvrdila. Následovaly pákistánské odvetné údery a intenzivní dělostřelecké přestřelky podél Linie kontroly (LoC). Tato konfrontace, nejvážnější od roku 2019, přivedla dva jaderně vyzbrojené sousedy na samý pokraj otevřené války. Zlověstně přitom rezonovala studie z roku 2019, která s mrazivou přesností předpovídala možnost jaderného konfliktu mezi Indií a Pákistánem právě v roce 2025, vyvolaného rozsáhlým teroristickým útokem.

Historie ukazuje, že podobné incidenty, jako byl útok na indickou vojenskou základnu v roce 2016 a následné indické „chirurgické údery“, opakovaně vedly k eskalaci. Současná krize se však jeví jako závažnější, s vojenskými aktivitami nejvyšší intenzity od války v roce 1971. Nabízí se proto otázka, zda načasování a charakter pahalgamského útoku, který posloužil jako bezprostřední katalyzátor, nebyly ovlivněny vnějšími aktéry. V době, kdy je globální pozornost již tak roztříštěná jinými konflikty, mohla mít určitá mocenská centra zájem na další destabilizaci strategicky významného regionu. Eskalace tak nemusí být pouze spontánní reakcí, ale může zapadat do širšího kontextu regionálních a globálních mocenských her.

Tento investigativní článek se proto zaměří na odhalení potenciálních výhod, které by z tohoto chaosu mohly plynout pro dvě klíčové globální mocnosti – Rusko a Čínu.

Zatímco se pozornost světa soustředila na plameny šlehající na indicko-pákistánské hranici, v pozadí se odehrávaly neméně důležité geopolitické manévry. Rusko a Čína, každý hráč jednotlivě, dlouhodobě sledovaly své vlastní strategické cíle, systematicky posilovaly své pozice v Afghánistánu ovládaném Tálibánem. Tyto kroky, ač zdánlivě nesouvisející s kašmírskou krizí, mohou mít významné nepřímé důsledky pro stabilitu v Pákistánu a celém regionu, a potenciálně nabízejí oběma mocnostem nástroje, jak situaci využít ve svůj prospěch.

Vývoj vztahu Ruska s Tálibánem nabral v posledních měsících a letech pozoruhodnou dynamiku. Oficiálním vyvrcholením tohoto sbližování bylo rozhodnutí ruského Nejvyššího soudu ze 17. dubna 2025, kterým byl pozastaven teroristický status Tálibánu. Tento krok, připravovaný již od roku 2024, otevřel dveře k navázání plnohodnotného partnerství mezi Moskvou a Kábulem. Následovalo povýšení afghánské diplomatické mise v Moskvě na úroveň velvyslanectví, oznámené prezidentským vyslancem pro Afghánistán Zamirem Kabulovem během jeho návštěvy Kábulu 23. dubna 2025.

Milníky v angažmá Ruska s Tálibánem (2024–2025):

Tato chronologie jasně ukazuje systematický a zrychlující se proces ruského sbližování s Tálibánem, vrcholící těsně před eskalací indicko-pákistánského konfliktu. Tento strategický posun Moskvy je podložen konkrétními ekonomickými a bezpečnostními zájmy.

Bilaterální obchod mezi Ruskem a Afghánistánem zaznamenal explozivní růst, ze 170 milionů USD v roce 2022 na 1 miliardu USD v roce 2024. Afghánistán se stal klíčovým odbytištěm pro ruskou mouku a zkapalněný plyn (LPG), přičemž se plánuje další navýšení obchodu až na 3 miliardy USD. Rusko také aktivně podporuje rozvoj multimodálního dopravního koridoru Bělorusko-Rusko-Kazachstán-Uzbekistán-Afghánistán-Pákistán, který by Moskvě zajistil přístup k pákistánskému přístavu Karáčí a tím i k Indickému oceánu. O takovém přístavu sní ruští imperialisté od nepaměti.

V bezpečnostní oblasti Rusko oficiálně „oceňuje vojenské a policejní operace Tálibánu“ proti Islámskému státu Chorásán (ISKP). Přestože někteří ruští experti vyjadřují pochybnosti o skutečné efektivitě těchto opatření, zejména po teroristickém útoku v moskevské Crocus City Hall v březnu 2024, Moskva vnímá Tálibán jako potenciálního partnera v boji proti ISKP. Historicky Rusko udržovalo neformální diplomatické styky s Tálibánem i v době, kdy byl oficiálně na seznamu teroristických organizací, což svědčí o pragmatickém přístupu Moskvy.

Zatímco se svět soustředí na Kašmír, v pozadí se odehrává mnohem širší a zákeřnější hra. Ruská federace pod vedením Vladimira Putina již léta zdokonaluje doktrínu asymetrické destabilizace.

Nejde o náhodné akce, nýbrž o promyšlenou strategii využívající širokou škálu nástrojů – od kybernetických útoků a dezinformačních kampaní po špionáž, podvratné aktivity a přímou či nepřímou podporu extremistických a teroristických skupin. Cílem je destabilizovat protivníky, podkopávat jednotu Západu, promítat moc popiratelnými prostředky a vytvářet pákový efekt v mezinárodních jednáních.

Rezoluce Senátu USA, která vyzývá k označení Ruské federace za státního sponzora terorismu, není pouhým politickým gestem. Poukazuje na ruské aktivity v Čečensku, Gruzii, Sýrii a na Ukrajině, včetně využívání soukromých vojenských sítí žoldnéřů, jako je nechvalně proslulá Wagnerova skupina. Tyto operace často zahrnují cílené násilí, teroristické taktiky a spolupráci s lokálními extremistickými elementy k dosažení ruských geopolitických cílů.

Znepokojivé důkazy o ruských podvratných aktivitách se objevují i v srdci Evropy. Německo v posledních měsících vyšetřuje možné zahraniční, konkrétně ruské, vměšování do série nedávných útoků. Veřejnoprávní televize ZDF informovala o podezřelé online aktivitě z ruských účtů, které vyhledávaly informace o útoku v Mannheimu ještě předtím, než k němu došlo. Další vyhledávací dotazy z Ruska před incidentem údajně zahrnovaly fráze jako „útok v Německu“ a jméno prominentního kritika islámu, který byl při útoku zraněn.

Německé bezpečnostní složky rovněž vyšetřují, zda Rusko nestojí za nárůstem teroristických útoků spáchaných migranty před parlamentními volbami, s cílem posílit podporu proti přistěhovaleckých a proruských krajně pravicových stran. Existují podezření, že Rusko využívá „agenty z druhé ruky“ a kriminální podsvětí k provádění sabotáží a teroru, čímž komplikuje odhalení skutečných strůjců. Již dříve Německo varovalo před narůstajícími ruskými hrozbami, včetně zmařeného spiknutí s cílem zabít šéfa významného německého zbrojařského koncernu Rheinmetall, který dodává vojenskou techniku Ukrajině. Tyto incidenty nejsou izolované; zapadají do širšího vzorce ruských snah o destabilizaci a ovlivňování politiky v evropských zemích. To co se dnes objevuje na veřejnosti je však jen špička ledovce.

Podobně strategicky postupuje i Čína, která v Tálibánu vidí nástroj k prosazování svých regionálních cílů a omezení západního vlivu. A to přesto, že zájmy Číny se vždy neshodují se zájmy Ruska. Peking vnímá Afghánistán jako potenciální bránu pro svou ambiciózní iniciativu Pásu a stezky (BRI) a jako zdroj dosud nevyužitých obrovských zásob přírodních surovin. Čína již poskytla Afghánistánu významnou humanitární pomoc a aktivně usiluje o navýšení afghánského exportu do Číny, zejména nerostů a zemědělských produktů. Klíčovou se jeví dohoda o těžbě ropy v oblasti Amu Darja.

Bezpečnostní aspekty jsou pro Čínu neméně důležité. Stabilita v Afghánistánu je zásadní pro bezpečnost její neklidné provincie Sin-ťiang a pro ochranu rozsáhlých čínských investic v regionu, především Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC). Peking proto zintenzivnil vojenskou a zpravodajskou spolupráci s Tálibánem, například v oblasti strategicky významného Vachánského koridoru, který sousedí s Čínou. Čína v Tálibánu spatřuje sílu schopnou potlačovat teroristické skupiny, které by mohly ohrozit její zájmy. Ačkoliv Čína Tálibán formálně neuznala, jako první země na světě přijala tálibánského velvyslance a udržuje s ním čilé styky na vysoké úrovni.

Čínsko-tálibánské ekonomické a bezpečnostní dohody/aktivity (2024–2025):

Tyto konkrétní kroky demonstrují pragmatický a dlouhodobý přístup Pekingu k Afghánistánu, zaměřený na upevnění vlastního vlivu a zajištění strategických zájmů.

A proč Afghánistánu píšeme v kontextu indicko-pákistánského konfliktu? Protože teroristické skupiny z Afghánistánu dlouhodobě budují svou přítomnost v Pákistánu. Ostatně vzpomeňme si na to, kde byl dopaden Usáma bin Ládin. V pákistánské luxusní vile na dohled od vojenské základny pákistánské armády. Znát historický kontext regionu je pro schopnost dohledat možné stopy ruského či čínského zásadní.

Pro pochopení zájmu na rozpoutání konfliktu je třeba sledovat možné vazby Ruska a Číny na extremistické skupiny operující ze severovýchodního Pákistánu, které jsou často obviňovány z útoků v Indii. Tato spolupráce je přitom často zastřená přes několik organizací. Jedná se především o organizace jako Laškar-e-Taiba (LeT), Džajš-e-Mohammad (JeM) a jejich nově přejmenované proxy organizace, jako The Resistance Front (TRF) a People's Anti-Fascist Front (PAFF). Právě TRF, považovaná za zástěrku LeT, se přihlásila k odpovědnosti za útok v Pahalgamu, který odstartoval současnou krizi. Indické údery v rámci operace „Sindoor“ explicitně cílily na velitelství a infrastrukturu LeT a JeM v Pákistánu a Pákistánem spravovaném Kašmíru.

Některé zdroje uvádějí, že útočníci v Pahalgamu používali vysoce šifrované čínské telekomunikační vybavení, které jim měla dodat pákistánská armáda. Toto vybavení jim údajně umožnilo komunikovat se svými pákistánskými koordinátory a mezi sebou, aniž by byli odhaleni indickými bezpečnostními složkami. Ještě závažnější je nález trosek čínské rakety vzduch-vzduch PL-15 v indickém Paňdžábu po jednom z pákistánských odvetných úderů. Jednalo by se o první potvrzené bojové nasazení této moderní čínské zbraně pákistánským letectvem.

Tato skutečnost naznačuje, že Čína, jako hlavní dodavatel zbraní pro Pákistán, může hrát dvojí hru. Zatímco oficiálně Peking vyzývá ke zdrženlivosti a mírovému řešení, její masivní materiální podpora Pákistánu, včetně nejmodernějších technologií, může nepřímo přispívat k eskalaci napětí.

Poskytováním pokročilých zbraňových systémů a komunikačních technologií může Čína posilovat sebevědomí Pákistánu a jeho schopnost provádět operace, které zákonitě vyvolají indickou reakci. Pro Peking to může představovat příležitost testovat své zbraně v reálném konfliktním prostředí a zároveň posilovat svého klíčového regionálního spojence proti Indii, aniž by se musela přímo vojensky angažovat.

Oproti tomu přímé důkazy o ruské podpoře extremistických skupin v Pákistánu, které cílí na Indii, chybí. Případný zájem na konfliktu řeší skrze spolupráci s organizacemi v Afghánistánu a její vládou. Moskva veřejně odsoudila terorismus a vyzvala k mírovému řešení konfliktu. Prezident Putin dokonce po útoku v Pahalgamu telefonicky vyjádřil Indii plnou podporu v boji proti terorismu.

Ruská strategie v regionu se dlouhodobě zdála být zaměřena spíše na spolupráci s Tálibánem v boji proti ISKP a na udržování tradičně dobrých vztahů s Indií, která je významným odběratelem ruských zbraní. Jenže časy se mění a jak síla Indie roste, karty se obrací.

Pro Rusko, zmítané dopady války na Ukrajině a západními sankcemi, představuje eskalace napětí mezi Indií a Pákistánem nečekanou příležitost, jak z regionálního chaosu vytěžit strategické výhody. Tyto výhody se mohou projevit hned v několika klíčových oblastech.

Jedním z bezprostředních dopadů indicko-pákistánského konfliktu by bylo narušení dodávek dělostřelecké munice z Indie na Ukrajinu. Indie se v posledních letech stala nezanedbatelným, byť často diskrétním, dodavatelem munice pro ukrajinské ozbrojené síly. V případě plnohodnotného konfliktu s Pákistánem by Dillí bylo nuceno veškerou svou produkci munice přesměrovat pro vlastní potřeby, případně by výroba mohla být přímo narušena bojovými operacemi. To by znamenalo citelné oslabení ukrajinské palebné síly a přímou výhodu pro Rusko na ukrajinské frontě.

Situaci dále komplikuje fakt, že i Pákistán byl údajně tajným dodavatelem munice pro Ukrajinu, přičemž tyto exporty vedly k výraznému vyčerpání jeho vlastních zásob. Válka s Indií by takové dodávky zcela zastavila. Globální trh s municí je již nyní extrémně napjatý a ceny prudce rostou. Nový velký konflikt v Asii by tento tlak ještě dramaticky zvýšil. Rusko by tak těžilo nejen z výpadku indických, ale potenciálně i pákistánských dodávek, a z celkového zdražení a nedostatku munice na světovém trhu, což by dále zkomplikovalo situaci pro Ukrajinu a její západní spojence.

Další potenciální výhodou pro Moskvu je oslabení Indie jako rostoucího konkurenta na globálním trhu se zbraněmi. Indie má ambice stát se významným exportérem vojenské techniky, včetně zbraňových systémů původně ruské konstrukce, které vyrábí v licenci, jako jsou například tanky T-90S/SK Bhisma. Indický obranný export dosáhl ve fiskálním roce 2023-2024 rekordní výše 210,83 miliardy rupií (přibližně 2,5 miliardy USD).

Vypuknutí konfliktu by Indii donutilo soustředit veškeré své výrobní kapacity a zdroje na pokrytí vlastních urgentních obranných potřeb. To by nevyhnutelně zpomalilo její exportní ambice a snížilo konkurenci pro Rusko, které je stále největším dodavatelem zbraní do Indie, ačkoliv jeho podíl postupně klesá ve prospěch západních dodavatelů a domácí produkce. Indie se aktivně snaží diverzifikovat své zdroje vojenské techniky a posílit domácí výrobu v rámci iniciativy „Make in India“.

Pokud by se Indie etablovala jako významný exportér, mohla by Rusku konkurovat v prodeji podobných zbraňových systémů třetím zemím. Konflikt by tento proces nejen přibrzdil, ale mohl by dokonce krátkodobě zvýšit závislost Indie na ruských dodávkách náhradních dílů a klíčových komponentů. Tím by si Rusko udrželo pozici klíčového dodavatele pro Indii a zároveň omezilo potenciálního rivala na exportních trzích.

V neposlední řadě Rusko může těžit i z diplomatické roviny konfliktu. Moskva veřejně vyzývá k deeskalaci a mírovému řešení, přičemž zdůrazňuje nutnost využití existujících bilaterálních mechanismů, jako je Simelská dohoda z roku 1972 a Láhaurská deklarace z roku 1999. Současně však prezident Putin v telefonickém rozhovoru s indickým premiérem Modim vyjádřil Indii „plnou podporu v boji proti terorismu“ po útoku v Pahalgamu. Tento postoj signalizuje jemnou podporu indické pozice ohledně příčin konfliktu a zároveň umožňuje Rusku prezentovat se jako neutrální hráč schopný komunikovat s oběma stranami.

Udržováním zdánlivě neutrálního postoje, avšak s projeveným pochopením pro indické bezpečnostní obavy, si Rusko zachovává dobré vztahy se svým klíčovým strategickým partnerem, Indií. Zároveň jeho rostoucí vazby na Pákistán, ať už přímo nebo přes Afghánistán a Čínu, mu dávají páky v širším regionálním kontextu. Konflikt může oslabit oba jihoasijské státy, což by mohlo posílit relativní vliv Ruska jako vnější mocnosti, jejíž zájmy musí být brány v potaz. Moskva se tak může snažit hrát roli zprostředkovatele nebo alespoň klíčového externího aktéra, zatímco tiše těží ze strategických dopadů konfliktu na své globální soupeře a vlastní postavení.

Pro Čínskou lidovou republiku, která s neskrývanou ambicí usiluje o přetvoření globálního mocenského uspořádání, představuje indicko-pákistánský konflikt komplexní sadu příležitostí k posílení vlastního vlivu a oslabení regionálních i globálních konkurentů.

Nejviditelnějším přínosem pro Peking je další upevnění jeho dominantního postavení v Pákistánu. Čína je dlouhodobě označována za „železného přítele“ a „všestranného strategického kooperativního partnera“ Islámábádu. Vypuknutí konfliktu s Indií by nevyhnutelně prohloubilo závislost Pákistánu na Číně, a to jak ve vojenské oblasti (dodávky zbraní a technologií, jako jsou rakety PL-15 či šifrovací zařízení), tak v ekonomické sféře (financování v rámci Čínsko-pákistánského ekonomického koridoru - CPEC).

Pákistán je již nyní silně závislý na čínské podpoře. Válka by tuto závislost eskalovala do té míry, že by Číně umožnila ještě pevněji zakotvit své strategické a ekonomické zájmy v zemi, včetně zajištění přístupu k Indickému oceánu přes pákistánské přístavy. Peking dlouhodobě vnímá Pákistán jako klíčový nástroj k vyvažování Indie v regionu. Oslabení Indie v důsledku vyčerpávajícího konfliktu by tak přímo přispělo k posílení regionální dominance Číny, která usiluje o multipolární svět, avšak s unipolární Asií pod svým vedením.

Za zástěrkou regionální nestability se může skrývat i snaha o narušení ekonomického růstu Indie a, v menší míře, Pákistánu.

Obě jihoasijské země jsou vnímány jako budoucí ekonomičtí giganti s mladou a dynamicky rostoucí populací, což představuje výrazný kontrast se stárnoucí demografií a zpomalujícím hospodářským růstem Číny.

Konflikt by měl pro ekonomiky Indie a Pákistánu devastující důsledky: propad akciových trhů, skokový nárůst vojenských výdajů na úkor rozvojových projektů, narušení mezinárodního obchodu a dodavatelských řetězců, odliv zahraničních investic a poškození klíčové infrastruktury. Ačkoliv některé čínské narativy zdůrazňují potenciál spolupráce mezi Čínou a Indií pro globální růst, realita mocenské politiky a ekonomické konkurence může vést Peking k tomu, aby v oslabení těchto budoucích ekonomických rivalů spatřoval strategickou výhodu.

Demografický potenciál Indie a Pákistánu je pro Čínu, potýkající se s vlastními demografickými výzvami, jistě tématem k zamyšlení. Zpomalení jejich ekonomického vzestupu prostřednictvím regionální nestability by tak mohlo být v dlouhodobém čínském zájmu, aby si udržela svůj ekonomický náskok a globální postavení. Konflikt by tak mohl sloužit jako nepřímý nástroj k potlačení potenciálních ekonomických konkurentů, aniž by Čína musela přímo vojensky zasahovat.

Významným strategickým benefitem pro Čínu by bylo také odvedení pozornosti a zdrojů Západu, zejména Spojených států amerických. USA vnímají Indii jako klíčového strategického partnera v rámci své indo-pacifické strategie zaměřené na vyvažování rostoucího vlivu Číny. Vypuknutí války mezi Indií a Pákistánem by nevyhnutelně přitáhlo značnou diplomatickou, a potenciálně i materiální, pozornost Washingtonu a jeho spojenců.

To by Číně poskytlo větší volnost a operační prostor v jiných oblastech jejího strategického zájmu, jako je Jihočínské moře, Tchaj-wan, nebo další posilování vlivu v širším Indo-Pacifiku. Spojené státy se snaží soustředit své zdroje a úsilí na Čínu jako na svého hlavního strategického konkurenta. Indicko-pákistánský konflikt by je donutil tříštit svou pozornost a zdroje, což by oslabilo jejich schopnost plně se věnovat Číně. Mohlo by to také zkomplikovat fungování a koherenci bezpečnostních uskupení jako je Quad (Čtyřstranný bezpečnostní dialog mezi USA, Japonskem, Austrálií a Indií), kde Indie hraje klíčovou roli. Historický kontext, například válka v roce 1971, ukazuje, jak dynamika vztahů mezi velmocemi může ovlivnit regionální konflikty a naopak. Čína by tak získala cenný strategický prostor a čas, zatímco její hlavní globální rival by byl zaměstnán řešením krize v Jižní Asii.

V neposlední řadě nelze opomenout ani vojensko-technologický aspekt. Nasazení moderních čínských zbraňových systémů pákistánskou armádou, jako jsou například rakety vzduch-vzduch PL-15 nebo pokročilé šifrovací a komunikační technologie, poskytuje Číně neocenitelná data o jejich výkonu a spolehlivosti v reálných bojových podmínkách. Čínský vojenský průmysl sice rychle roste, ale jeho produkty často postrádají ověření v ostrém nasazení, na rozdíl od západních nebo ruských systémů. Úspěšné použití čínských zbraní v konfliktu vysoké intenzity by bylo pro Peking významnou referencí. To může Číně pomoci nejen vylepšit své stávající zbraňové systémy, ale také zvýšit jejich atraktivitu a konkurenceschopnost na globálním exportním trhu. Tím by Čína dále posílila svůj vojenský vliv a ekonomické zisky z prodeje zbraní.

Zatímco velmoci kalkulují své strategické zisky a ztráty na geopolitické šachovnici, skutečnou a nejvyšší cenu konfliktu mezi Indií a Pákistánem platí, jako vždy, civilní obyvatelstvo. Druhá část názvu tohoto článku – „utrpení statisíců“ – není pouhou frází, ale krutou realitou, která se s každou další eskalací napětí na Indickém subkontinentu opakuje.

Bezprostřední lidské náklady konfliktu z května 2025 jsou zdrcující. Počáteční teroristický útok v Pahalgamu si vyžádal životy 26 až 27 indických občanů a turistů. Následná indická operace „Sindoor“ a pákistánské odvetné údery přinesly další vlnu utrpení. Pákistánské zdroje uvádějí nejméně 31 civilistů zabitých během indických úderů, včetně žen a dětí, a desítky dalších zraněných. Indie rovněž hlásila civilní oběti v důsledku pákistánské dělostřelecké palby a ostřelování podél Linie kontroly. Celkově se počet civilních obětí na obou stranách pohybuje v desítkách, se stovkami zraněných. To je teprve začátek mnohem větší tragédie.

Kromě přímých obětí na životech konflikt vyvolal masivní vlnu vysídlení. Podle zpráv humanitárních organizací bylo jen v prvních dnech eskalace nuceno opustit své domovy v pohraničních oblastech, zejména v Pákistánem spravovaném Kašmíru a přilehlých částech Paňdžábu, až 250 000 civilistů. Tito lidé, často s minimem osobních věcí, hledali útočiště u příbuzných v bezpečnějších oblastech nebo ve veřejných budovách, jako jsou školy, které byly narychlo přeměněny na dočasné uprchlické tábory. V postižených oblastech rychle vznikl akutní nedostatek základních potřeb – potravin, pitné vody, léků a paliva. Přístup pro mezinárodní i místní humanitární organizace byl navíc často omezen kvůli probíhajícím bojům a bezpečnostním rizikům.

Jelikož se jedná o oblast, kde se koncentruje 80 % populace Pákistánu a konflikt přichází v období setby, tak hrozí při eskalaci konfliktu v nadcházejícím roce hladomor. Obavu z hladomoru navíc umocňuje indická snaha ovlivnit distribuci vodních zdrojů, na které má Pákistán dle historických smluv nárok.

Dlouhodobé socioekonomické důsledky pro obyvatelstvo žijící v zónách konfliktu budou pociťovány po mnoho let, ne-li generací. Narušení živobytí, ztráta domovů a zemědělské půdy, zničení podniků – to vše uvrhne statisíce lidí do chudoby a závislosti na pomoci. Psychologické trauma způsobené válkou, ztrátou blízkých a neustálým strachem zanechá hluboké jizvy na duševním zdraví postižených komunit, zejména dětí.

Konflikt vede k masivnímu poškození kritické civilní infrastruktury, včetně nemocnic, škol, vodovodních a energetických systémů. Obnova těchto zařízení bude trvat roky a vyžádá si obrovské finanční prostředky, které by jinak mohly být investovány do rozvoje. Regionální ekonomiky, silně závislé například na turismu, jako je tomu v Kašmíru (kde turismus tvoří přibližně 7 % HDP a zaměstnává statisíce lidí), utrpí kolosální škody. Zemědělská produkce tvoří pětinu HDP země a zaměstnává desítky milionů lidí. Nelze opomenout ani environmentální dopady – dělostřelecké ostřelování a vojenské operace v ekologicky citlivých horských oblastech, jako je pohoří Pir Panjal, způsobují odlesňování, erozi půdy a znečištění vodních zdrojů.

Každý takový konflikt nejenže způsobuje okamžité utrpení, ale také zasévá semena budoucí nenávisti a nestability. Děti vyrůstající v atmosféře násilí a ztrát jsou traumatizovány a mohou být v budoucnu náchylnější k radikalizaci a pokračování v začarovaném kruhu násilí. Ekonomické strádání, zničená infrastruktura a nedostatek příležitostí brání rozvoji regionu na mnoho let. Toto dlouhodobé poškození sociální struktury a ekonomického potenciálu může paradoxně vytvářet další příležitosti pro vnější mocnosti k intervenci nebo k získávání vlivu v oslabených a zranitelných oblastech, čímž se kruh uzavírá.

Analýza eskalace indicko-pákistánského konfliktu v květnu 2025 a souvisejících geopolitických manévrů odhaluje znepokojivý obraz světa, kde utrpení milionů může být vnímáno jako strategická příležitost pro jiné.

Zatímco Indie a Pákistán počítají své ztráty na životech, majetku a ekonomické stabilitě, Rusko a Čína se jeví jako potenciální „smějící se třetí“ – či spíše čtvrtí – kteří mohou z tohoto chaosu vytěžit nezanedbatelné výhody.

Toto cynické využívání regionálních konfliktů má dalekosáhlé důsledky pro regionální i globální stabilitu. Zvyšuje riziko širšího konfliktu, normalizuje vedení zástupných válek a dále eroduje již tak křehké mezinárodní normy a mechanismy pro řešení sporů.

Svět se stává nebezpečnějším a méně předvídatelným místem.

Konflikt mezi Indií a Pákistánem, a zejména způsob, jakým z něj mohou těžit vnější mocnosti jako Rusko a Čína, může signalizovat nástup nové éry multipolární nestability. V takovém světě může více mocenských center aktivněji a bezohledněji sledovat své zájmy, a to i za cenu regionální destabilizace a lidského utrpení.

Ochota riskovat, nebo dokonce skrytě podněcovat konflikty k dosažení vlastních strategických cílů, se může stát znepokojivě běžnější praktikou. To představuje zvýšenou hrozbu zejména pro menší a zranitelnější státy, které se mohou snadno stát pouhými pěšáky ve hrách velmocí, jejichž zájmy jsou často v příkrém rozporu s blahobytem a bezpečností místního obyvatelstva.

Závěrem je třeba znovu zdůraznit, že zatímco stratégové v Moskvě a Pekingu mohou s uspokojením sledovat naplňování svých geopolitických kalkulací, skutečnou, nezměrnou cenu za tyto hry platí obyčejní lidé v Kašmíru, Paňdžábu a dalších oblastech zasažených konfliktem. Jejich životy, domovy a budoucnost jsou obětovány na oltář velmocenské politiky, která ve své honbě za vlivem a dominancí příliš často zapomíná na základní lidskost. A to je tragédie, která se v tomto roztříštěnějším světě může opakovat stále častěji.

Na nás je, abychom tvrdě bojovali proti státům jako je současné Rusko, které pro osobní prospěch sáhne po jakémkoliv prostředku, včetně financování a přípravě teroristických útoků kdekoliv na světě.

Přidat se může kdokoliv z nás.

Třeba s projektem na vybavení podzemních škol a krytů pro děti, na které dopadají denně ruské bomby.

Přispět můžete zde: https://donio.cz/pomozte-vybavit-podzemni-skoly-a-kryty

Pomáhejte dál